Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

V podstatě to je jednoduché,

Jelikož ego je činnosti UV

Jde jen o to uvolnit se z pocitu konatelstvi

Jinak řečeno "pustit vlastní vůli"

A otevřít se boží vůli

[vostalpetr]

V tomto světě se člověk rodí se dvěma sklony – znalostí (vidya) a nevědomostí (avidya). Znalost vede k osvobození, zatímco nevědomost člověka poutá ke světu. Když se člověk narodí, oba sklony jsou vyvážené, jako dvě stejné misky vah. Brzy se však jedna miska začne plnit lákadly světských radovánek a druhá přitažlivostí k Bohu. Pokud mysl tíhne ke světským požitkům, nevědomost nabývá na váze a člověk se ponořuje do světa. Pokud se však zesílí přitažlivost k Bohu, miska znalosti se stává těžší a člověk je přitahován k Bohu.

Člověk není pritahovan k Bohu,

Ale k představě boha

K představě kterou mu obvykle naočkováli rodiče


Je-li někdo k něčemu přitahován

Pak tento směr ode mne k něčemu

(Láska k něčemu)

Znamená v důsledku ztotožňování s tím, co nás přitahuje

Každé ztotožnění s čímkoliv pak znamená oblbenost

A zúžení "prostoru uvědomování"

[vostalpetr]

https://youtu.be/9pTRJXj9Gvk?si=ACBkifPoRQEyGUPL


Ale ano,

Inteligence je moudrost

Moudrost používá nejen myšlení a cítění ale i intuici a vnimani

A to je inteligence, to jsou čtyři orientační funkce člověka

Které ačkoliv navzájem protikladné a nespojitelné

Tvoří jednotu a celek inteligence - moudrosti



Inteligence ovšem není sbírání znalosti a přebírání konceptů

Tedy to co se učí ve škole,

To je znalost papoušků a opicení opic

Proto taky každý hlupák je schopen mít řidičák

Ale jen ti co při řízení používají intuici a vnímání

A mají rozšířené uvědomování

Jsou schopni řídit formuli 1


Ǎ když se pak zprůměruje inteligence všech účastníků dopravního provozu

Je výslednou inteligenci 50km/hod ve městě

A někteří pitomci se domnívají že i 30km/hod je příliš

[vostalpetr]

Strach ze zmizení, který může vzniknout při zkoumání, je starý pocit: "Jsem tělo." Není to strach z nového, ale z opuštění starého. Nemějte strach a ponořte se do svého vlastního Bytí. Když "vy" zmizíte, veškerý strach také. Zůstaňte v tichu, buďte klidní, tady jste. Zůstaňte jako přítomnost ve svém srdci. Nebojte se setkání se Sebou samým, je to to, čím jste vždy byli. Nic nemůže být ztraceno, nemějte strach.

Pouze když něco vlastníte, vzniká strach ze ztráty. Pouze Sebe nelze držet, takže pouze Sebe nelze ztratit. Jediný způsob, jak se vyhnout strachu, je návrat k vnitřní kráse, k Sobě, k pravému Srdci. Můžete se také bát, že budete bez mysli šílení, ale kde je mysl, tam je dualita, a kde je dualita, tam je touha, hněv, nenávist, strach; stručně řečeno: šílenství.

Takže se nebojte ztráty své mysli, protože nemysl je zdravý rozum. To znamená žádné konání, žádné soudy, žádný hněv, to je nejvyšší Moudrost a Mír. Veškerý strach je neopodstatněný, protože veškerý strach je založen na neexistujícím "jiném." Strach existuje pouze v dualitě bdělého a snového stavu. Kde je strach, tam je faleš, k jeho překonání meditujte každý den. Strach je ignorování cíle, takže udržujte silný vztah ke Svobodě, ať už nenávistí nebo láskou. Strach ve zkoumání je skrytý úmysl být s "tím a oním" po zkoumání. Je potlačen a pak máte klid. Ačkoli je potlačen do podvědomé mysli, znovu se probudí. Nepotlačujte je, jen pochopte, že neexistují. Stále můžete mít "to a ono," ale jen vězte, že neexistují. Je to jako děti a jejich pískové hrady na pláži. Hrají si celý den, ale na konci dne se nesnaží udržet písek v kapsách. Radují se, když ho kopnou do oceánu, nebo jen sledují, jak ho příliv odnáší. Takže písek je písek. Nic vám nepatří! Je to všechno jako vánek. Nechte svou mysl tak volnou jako vánek tím, že se nebudete k ničemu přichytávat.

Tajemství štěstí spočívá v tom, že si užíváte zahradu, ale nepřipoutáváte se k ničemu. K poznání Pravdy je zapotřebí nebojácný sattvický intelekt. S myslí zatíženou vasánami, zmatkem a strachy nelze pátrat. Mysl musí být osvobozena od vasán a strachu, a to závisí na intenzitě vašeho toužení. Ignorujte egoistické "já".

Často při prohlubování meditace přichází strach ze smrti. Tento strach pramení z rozpadu jména, formy, představ a identity; jako když řeka vtéká do oceánu a ztrácí svou "řekovost". Tento rozpad je náhlý skok. V tomto bodě se strach přemění v nebojácnost. Strach je produktem bariér, břehů řeky, omezení. Tato omezení jsou mysl.

Strach spočívá pouze ve ztrátě minulých představ a identit. Při setkání s oceánem strach zmizí, jakmile se stanete oceánem. Strach vzniká z myšlenky, že jste odděleni od oceánu, a proto je formou arogance, oddělenosti, ega. Vzdejte se těchto představ a buďte svobodní.

Každý musí zemřít, a proto má každý tento strach. Strach spočívá pouze v tom, že něco ztratíte, když tu nebudete. Odstraňte tento strach tím, že si uvědomíte a praktikujete: "Nejsem ten, kdo zemře." Je to tělo, které zemře. Smrt je pouze pro tělo, ne pro vás! Když tělo zemře, vy ne. To, co je uvnitř těla, nezemře. Pomalu to praktikujte a odstraňte strach ze smrti; prostě vězte: "Nejsem tělo."

Může to trvat nějaký čas, ale znovu a znovu si v mysli opakujte: "Nejsem tělo, nejsem smysly, nejsem činnost se smyslovými objekty." Pokračujte v tom, a jako mantra to bude fungovat. Oddělte se od těchto věcí. Začněte u svého chodidla a uvědomte si, že nejste chodidlo, a pokračujte odtud výše. Poté, co si uvědomíte: "Tohle všechno nejsem já," položte si otázku: "Kdo jsem já?" Pomalu budete pohlceni Pravdou a ztratíte veškerý strach.

Moje zkušenost s vámi zahrnovala tolik míru, že mě to někdy děsí. Co vás vyděsilo? Intenzita zkušenosti. Ale teď nejsem vyděšený.

Jste vyděšeni, protože poprvé máte klid mysli. Nikdo nikdy nemá Mír, ale když ho máte neustále, může vás to vyděsit, pokud je to zkušenost. Nemusíte se bát. Je to jen proto, že nikdo z vašich přátel nebo rodiny nikdy neměl tuto zkušenost. Nikdo nezažil tuto jedinečnou sladkost. Užívejte si svůj život bez ega, jinak vás ego vždy kousne jako štír; to vždy zažíváte. Polibek ega je jako žihadlo štíra.


Nejedná se o strach že zmizení

(Copak se někdo boji spánku ?)

Ale o strach ze smrti

Zde jsem já a kolem mne je "něco" obrovského co mě přišlo zabit


Je všeobecně známo,

Že zfanatizovaní oblblici nemají strach ze smrti

Není to ovšem proto, že rozpustili své ztotožnění s tělem a myslí,

Ale naopak proto, že skrze ztozneni s tělem a myslí se ztoznili s nějakou predstavou

Tudíž ztoznovani se s jinými pocity, představami a vizualizacemi

Je sebeoblbovani

Nikoliv rozpouštění ztozneni ale naopak ztotožňování se


Pokud jde o strach,

Je to pocit jako každý jiný pocit

Snad jen mnohem intenzivnější

Je třeba postupovat tak jako v případě jiných vizi

Tedy jej přijmout do vědomí

Nepotlacet jej nějakým sebeoblbovanim

Neztotožňoval se s ním nechtenim

Tedy nevytvářet žádné napětí

Pouze se uvolnit...

[vostalpetr]

Jana

Tak jako vždy s neomylnosti policejního psa

Vycucha na internetu kdejakou blbinu

A coby službu osvíceným

A svému sebeoblbovani

To pak zdarma radí...

A to jsou tam o strachu ještě lepší pitominy než to citované od Papadjiho

[vostalpetr]

Tady narážíme na jazykový a pojmový nesoulad:

Mystici používají jazyk lásky, světla, vědomí, jednoty.

Theraváda používá jazyk negace, ustání, ne-já, prázdnota, konec utrpení.

Ale mluví nutně o jiném stavu? Nebo je to jen jiný popis téhož



Co se týče duchovna,

Tak tam existují různé úrovně osvícení

A co se týká oblbenosti

Tak tam existuje pouze jeden nejvyšší stav - extáze

Proto taky ty jsi nejvyšší pica

A nic jinýho neznáš

Zatímco v duchovnuje více různých samadhi


Najdi to kundo blbá na internetu

Ať se máš čím oblbovat ty mrdko vyjebaná !!!

[vostalpetr]

Rozdíly spočívají především v jazyce, metaforách, filozofickém rámci a metodách, jak této realizace dosáhnout. Lze to přirovnat k různým prstům ukazujícím na tentýž Měsíc. Zaměřit se příliš na rozdíly mezi prsty může způsobit, že přehlédneme, kam ukazují.

Buddha, Ježíš, Nisargadatta a Ramana - každý svým jedinečným způsobem, mluví o téže základní Pravdě a konečným Cíli lidské existence – o realizaci naší skutečné podstaty, která je za hranicemi utrpení a iluze oddělenosti, a která je ve své podstatě mírem, štěstím či blažeností v Jednotě Bytí. Rozdíly jsou spíše v popisu cesty, ale v samotný cíl rozdílný není.


Aha,

Takže když si strčím do prdele okurku

Tak taky budu v cíli cesty a budu probuzenej

Že jo

Idiotko blbá...

[vostalpetr]

Zaměřit se příliš na rozdíly mezi prsty může způsobit, že přehlédneme, kam ukazují.



No já to neprehlednu

Většinou ukazují do prdele

Nebo-li jinak -tím směrem kterým se dívají

Čili směrem jejich touhy

Tedy do prdele..

[vostalpetr]

To všechno co ty seres je jen tvá vymrdana mysl v nejvyšším stavu extáze a zblblosti

A všechny ty bláboly všech osvícených pitomců

Z kterých si navarila dort pejska a kocicky

A kterými se oblbujes

To máj dokázat


Kdepak, ty jsi jen zamindrakovana pica

A proto seres hovna pejska a kočičky..

[vostalpetr]

Mě svejma kydama neoseres

Já vím velice dobře kam prsticky ukazují

A kam ukazuje tvůj prsticek...



Takže si ho laskavě strč konečně do prdele!!!

[Pedrito]

Teda já jako molodec hledat něco o duchovnu a potkat Jety,
tak jsem do smrti smrťoucí hrdý ateista.