Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Jak poznat, že služba je čistá
Je lehká. I když může být fyzicky náročná, v srdci je radost.

Nevede k vyhoření – protože nepramení z nutnosti, ale z přirozeného přetékání.

Není závislá na vděku. Nepotřebuje být viděna ani chválena.

Je prostá. Není teatrální, neupoutává pozornost na sebe.

Neříká: „Já jsem pomohl.“ Říká: „Jsem vděčný, že jsem mohl být u toho.“




To jo

Jakmile je v srdci radost,

To už je ego úplně KO....


A nebo spíš naopak, je OK, full power...

[vostalpetr]

Jak v sobě probouzet spokojenost

Spokojenost není vždy výsledkem vnějších podmínek. Často se objevuje tam, kde bychom ji vůbec nečekali – v nemoci, v samotě, po pádu, v tichu mezi myšlenkami. Probudit ji v sobě znamená:

Zastavit se. Uvědomit si, že nic nechybí.

Nesrovnávat se. Nehodnotit.

Děkovat. I za drobnosti, i za to, co „nevyšlo“.

Cítit tělo. Být v přítomném okamžiku.

Nečekat od života víc, než právě teď dává.

Jakmile to uděláš – byť jen na chvíli – objeví se jemné světlo, které nerozpoznáš jako „vlastní výtvor“. Je to tichá přítomnost, která tu byla vždy. Jen jsme ji přes hluk ega neviděli.




Naprostý nesmysl,

Tak jako je zapomenuto Já

Je zapomenuto i satvicky stav mysli ega

Budha měl z prdele kliku, že přestal potlačet tělo a přerušil askezi

Ale návody nefungují takto spontánně

Být by byly sebelepší

Jsou to převzaté myšlenkové konstrukty čili oblbovaky

Prostě jen přebírání kolektivní karmy teď ovšem v duchovní oblasti

Výsledkem je marná snaha, zbytečně úsilí a zpitomeni !

Jak je názorně vidět u blbky Jany...

Oblbovaky víry, naděje a lásky,

Hloupý útěk před utrpením

Je nemožné v tomto stavu přijmout utrpení

To se stává velmii výjimečně, jako když někdo smrtelné nemocný dokáže přijmout svou nemoc

A nemoc zázrakem zmizí...


Trpící nemají téměř žádnou šanci na realizaci Ja

Vždyť i pro člověka jenž je v pořádku je těžké uvolnit se z působení nevědomých tužeb!!!


A návody jsou k hovnu, opět vedou opět k rozvíjení touhy ...





A ty blbá pico nevymýšlej hovna o jemnem světle,

To jsou jen tvé fantazie

Vymrdaný blbý kundy !!!

Pico jedná zasrana a blbá...

[vostalpetr]

Tam kde je tamás,

Tam rozhodně světlo nepřichází

Stejně jako do stavu radzasu

Debilko zkurvena...

[vostalpetr]

Tři věci, které dělají duševně silní lidé:

1. Na negativitu nereagují negativitou, ale reagují pozitivně.

2. Znají umění zůstat v klidu i pod tlakem

3. Soutěží pouze sami se sebou, ne s ostatními



To budou asi nějací katolíci,

Že rádi nastavují druhou tvář

Silní lidé si jdou za svým a neposerou se z druhých a ani sami ze sebe

Jen hlupáci soutěži sami se sebou

Silní se nechávají vést svou karmou

A nefnukaj při kopanci do zadku

[vostalpetr]

Spokojenost jako duchovní brána

Velcí mistři často mluvili o spokojenosti jako o zralém ovoci meditace.
Spokojený člověk netouží po „osvícení“ jako po trofeji. Ale právě tím, že netouží, stává se prostorným pro milost. Spokojenost rozpouští odpor, vnitřní napětí a potřebu kontroly – a právě to umožňuje skutečné probuzení.

Není to výbuch světla. Není to extáze. Je to návrat domů.

Spokojenost není konec hledání – je to tiché zjištění, že jsi nikdy nebyl ztracen.
V její přítomnosti se ego tiše posadí do pozadí, jako pes, který už nemusí štěkat.
A v tom tichu začínáš slyšet hlas svého skutečného Já.

„Spokojenost není nedostatek touhy – je to osvobození od potřeby.“
– ticho Vědomí



Pokud vím,

O spokojenosti píšu jen já

A já rozhodně velkej mistr nejsem

A jen to jen jiný název pro uvolnění od touhy, v podstatě spontánní relaxaci

Nic co by nikdo neuměl...


Problém je jen v tom, že se obvykle zůstává jen na povrchu uvolnění

A tento stav se dále nerozviji


Spokojenost není žádný pitomý zjištění že jsem nikdy nebyl ztracen,

Nikdo nic nezjišťuje

Pokud zrovna není blb kterej si myslí, že by měl něčeho dosáhnout...

Ego se nikam neposadi je stále pevné v sedle,

Jen není činné ...

Kdo se ovšem snaží o klid, ticho či mír,

Kdo na to zaměřuje pozornost

Tak je prostě mimo stav relaxace...

[vostalpetr]

I to nejjednodušší hovno musíš vylepšovat svejma pitomjma stackama

Co se ti honej v blbý hlave,

Hovna

Hovna

Hovna


Tvých pitomych fantazii...


A takhle kurvis kde co...

[vostalpetr]

I mezi opicemi je rozdíl,

Některé nevidí, neslyší a nemluví

Ale ty pitome vidí, slyší a mluví

A fantaziruji !

[vostalpetr]

HWL Poonja - Papadži

Můžete žít v lásce a míru celý svůj život. Toto je naše velká rodina. Pokud dokážete vidět své vlastní já v druhých, nemůžete nikomu jinému ublížit: ani lidem, ani ptákům, ani zvířatům, ani skalám – všichni se na vás budou usmívat.
Návštěvník

Krišna v Bhagavadgite ovšem tvrdí něco jiného,

Takže si můžete vybrat

Jeden větší blb než druhej...

[vostalpetr]

Štěstí je samotnou podstatou já. Já a štěstí nejsou odlišné. Ve skutečnosti neexistuje žádné opravdové štěstí v žádném objektu světa. Z nevědomosti mylně věříme, že štěstí získáváme z vnějších věcí. Ve skutečnosti však, kdykoli se mysl obrací ven a honí se za touhami nebo objekty, zažívá neklid a utrpení. Když je nějaká touha naplněna nebo nežádoucí objekt odstraněn, mysl se na okamžik obrací dovnitř a zakouší mír své vlastní přirozenosti – já.

Tento krátký návrat ke svému zdroji je to, co nazýváme štěstím. Ve skutečnosti štěstí nikdy nebylo v objektu, ale v klidu, který následoval po uspokojení touhy. Podobně ve stavech jako je hluboký spánek, samádhi nebo mdloby, kdy mysl chybí, září já jako štěstí.

Mysl se neustále pohybuje – obrací se ven ke světu a zase se vrací dovnitř k já. Tento neklidný pohyb je jako člověk, který chodí tam a zpět mezi stínem a sluncem v horkém dni. Ve stínu stromu je chlad a příjemně. Na slunci je žár nesnesitelný. Ten, kdo se neustále pohybuje mezi stínem a sluncem, je pošetilý. Moudrý člověk zůstává ve stínu.

Stejně tak ten, kdo poznal pravdu, drží mysl soustředěnou na já – na Brahman – a zakouší skutečné štěstí, které je stále přítomné. Ale nevědomá mysl se neustále točí kolem světa, cítí smutek a touhu. Pouze na krátké okamžiky se dotýká já a ochutnává štěstí.

Ve skutečnosti takzvaný svět není ničím jiným než myšlenkou. Když myšlenky ustoupí, svět zmizí a zůstává blaženost já. Kde nejsou myšlenky, tam je mír. Ale když se myšlenky – a tím i svět – znovu objeví, vrací se i utrpení.
Návštěvník

Nahoru
PředchozíZobrazit příspěvky za předchozí:
Všechny příspěvky




Štěstí není podstatou já,

To je pouhý stav psychicky

Podstatou já je blazenost

Což je psychosomatický stav zahrnující i tělo

To je to co nazýváme spokojenost

Ťo je něco zcela jiného než pocit stesti



Stejně tak i Blazenost je součástí Já

Nikoliv nějaké štěstí

Které se dostavuje pro odpadnutí touhy, tedy dosažení cile


Svět není žádné utrpení,

To je pouhý guruovsky žvást

On totiž svět vytváří UV a ne nějaká individuální mysl

Ta ovšem dost často trpí, je-li pitomá a ztotoznuje-li se s pocity

[vostalpetr]

Když se staré já rozpadá — odevzdání a důvěra v proces

V hlubší fázi psychospirituální krize může přijít zvláštní ticho. Může se zdát, že to, co bylo považováno za „sebe“, mizí.
Ztrácí se kontrola, směr, smysl. Někdy se dostaví pocit zmatku, jindy prázdnota, jindy klid — ale nikdo ho jakoby „nevlastní“.

To, co se děje, může být rozpad starého já – neboli ega.

Nejde o žádný trest nebo chybu.
Je to velmi vzácný okamžik v životě – i když se může zdát jako konec, je to ve skutečnosti začátek.
Staré se hroutí, aby se mohlo objevit to, co je pravdivé, hluboké, neměnné.

Ego se nemusí „zabít“ — samo se unaví

Ego není „špatné“. Bylo nástrojem přežití, orientace, identity. Ale teď už nemusí vše řídit. Není třeba s ním bojovat.
Jemné neusilování je často mnohem silnější než snaha „něco změnit“.

Když necháš věci být tak, jak jsou, začnou se měnit samy.

Odevzdání není rezignace, ale hluboký souhlas

Odevzdat se znamená důvěřovat Životu, že ví, co dělá.
Nemusíte mít odpovědi. Nemusíte chápat. Stačí tichý vnitřní souhlas:

„Nevím, co se děje, ale jsem ochoten/a tím procházet.“

To stačí.
Odevzdání není pasivita — je to nejhlubší akt odvahy a Lásky, jaký můžete udělat.

Když není čeho se držet, je to milost

Možná nevíš, kdo jsi. Možná mizí vše, čemu věříš. Ale něco tu stále je.
Tichý svědek. Přítomnost.
To nejsi to "ty", z dřívějšího poznávání — ale je to skutečnější než cokoliv předtím.

Nech to vést.
Tohle není rozpad – tohle je návrat Domů.

Slova Mistrů mohou být jako kapky živé vody:
„Opravdové poznání Já přichází až tehdy, když přestaneš hledat.“
— Nisargadatta Maharadž

„Nevěř svým myšlenkám. Zůstaň jako svědek. Nezasahuj. Zůstaň jako ticho.“
— Mooji

„Nepotřebuješ být ničím, protože tím, čím jsi, už jsi.“
— Rupert Spira

Pokud procházíš touto fází:

Nic není špatně. Ani zmatek. Ani prázdno. Ani ztráta identity.

Nejsi sám/sama. Mnozí tímto prošli.

Žádná zkušenost netrvá věčně.

Nech to dýchat. Nech to přijít. Nech to odejít.

A kdykoliv můžeš říct: „Pomoz mi“ – a budeš slyšen(a).

Tichá síla v tobě tě nikdy neopustí.
Protože to jsi ty — pravé Já.



A jak dlouho to ještě budeš přežvykovat ty blbá kravo ?

Už jsi to zkusila ?

Nebo je lepší se tím furt dokola oblbovat ?

Nebo to nefunguje ?

Ony obvykle tydle báječný rady " jak na to" jsou na hovno....





Ale na sebeoblbovani to jsou fakt kapky živé vody !

[vostalpetr]

Nic není špatně.

To si jen myslíš,

Když víš "jak na to"

Tak je to vždycky špatně !!!

Ale na druhou stranu, můžeš si otevřít poradnu,

A srat tam tuny rad...

[vostalpetr]

Odevzdání není rezignace, ale hluboký souhlas




No to je různé,

Někdy je to negováni

Někdy je to transformace

A někdy neutrální stav přijmutí


Ale jinak jsem rád, že souhlasíš hluboce s tím, že je třeba te posílat do prdele !!!