"Odtržení individua od kolektivity v průběhu individuace je určitým proviněním individua vůči světu ... tuto vinu musí individuum nějak odčinit. Odpovídající náhradou za opuštění kolektivní sféry by měly být individuem vytvořené hodnoty ... pokud k tomu nedojde, je individuace účelová a amorální, a víc než to, je sebevražedná ... To, že někdo prochází individuačním procesem, není žádným apriorním důvodem k tomu, aby mu byla prokazována úcta. Společnost má nejen právo, ale i povinnost odmítat individuaci, která není provázena současnou tvorbou ekvivalentních hodnot.
Skutečný konflikt s kolektivní normou vzniká, je-li na normu povýšena individuální cesta, což je cílem extrémního individualismu. To je přirozeně patologické a životu nepřátelské. Nemá to nic společného s individuací ... která ctí kolektivní normy.
Cílem individuačního procesu je syntéza bytostného Já.
Opětovně shledávám, že proces individuace se zaměňuje s uvědoměním si já, a tím se já ztotožňuje s bytostným Já, z čehož přirozeně vzniká žalostné zmatení pojmů. Z individuace se tak stává pouhý egocentrismus a autoerotismus. Bytostné Já v sobě zahrnuje nekonečně více než pouhé já, jak odpradávna ukazuje symbolika: je stejně tak ten druhý nebo ti druzí, jakož i já.
Cíl je důležitý jen jako idea, podstatné je však Dílo (opus), které k cíly vede: opus naplňuje běh života smyslem."
http://www.jung.sneznik.cz/dilo/individuace