Samozřejmě, že omyl spočívá v představě, že svět je tu od toho, aby tě udělal šťastným – ale on to udělat nemůže. Není tu proto, aby tě učinil šťastným. Je tu proto, aby tě probudil, aby tě přivedl k vědomí.
„Aha, už chápu. Celou dobu jsem se mýlil. Čtyřicet let jsem si zbytečně stěžoval, že je něco špatně se světem a s mým takzvaným životem. Ale ve skutečnosti nebylo nic špatně, protože svět je tu k tomu, aby mě probudil.“
Pokud nejsou lidé vystaveni výzvám – a to platí nejen pro lidi, ale pro všechny formy života – nemohou růst. Růst nastává jedině skrze překážky a obtíže, se kterými se během cesty setkáváme. Dokonce i rostliny a zvířata, všechny formy života, narážejí na překážky. Každá existence je křehká a zranitelná.
Pomyslete na to: miliardy let vířících galaxií, vybuchujících hvězd, oceánů, které se vzdouvají a klesají – a to vše jen proto, abyste tu na chvilku mohli sedět a vědět, že žijete. To je ten zázrak. To je ten dar. A tak, až se opona nakonec spustí, budete moct říct:
„Ano, to bylo ono. To bylo to dobré. Viděl jsem představení. Ochutnal jsem existenci – a byla nádherná.“
Tak nečekejte. Nehledejte smysl někde jinde. Rozhlédněte se. Tento okamžik je věčnost, která si hraje na to, že je vámi. A je to víc než dost.
Realita sama o sobě je nádherná.
A vy jste ona.
Tady se ukazuje rozdíl mezi spiritualitou a psychoterapií, která je zaměřena na osobní já. Psychoterapie mohou být velmi užitečné – pomáhají člověku, aby byl méně rozpolcený, méně v konfliktu, šťastnější. Ale mají své hranice. Spiritualita jde dál právě díky své orientaci – orientaci na ducha. Duch si můžeme představit jako něco jednoduchého, co přesahuje osobní já.
: Už chápu, kam míříte. V bdělém stavu vím, že jsem, ale nejsem šťastný; v hlubokém spánku jsem také, a navíc šťastný, i když o tom nevím. Jediné, co potřebuji vědět, je to, že jsem svobodný a šťastný.
M: Přesně tak. Takže, jděte dovnitř, do stavu, který bychom mohli přirovnat k bdělému spánku, ve kterém si uvědomujete sám sebe, ale neuvě domujete si svět. V tomto stavu budete bez sebemenší stopy pochybnosti vědět, že v samotném základu svého bytí jste svobodný a šťastný. Jediný problém je v tom, že jste připoutaný k zážitkům a milujete své vzpomínky. Ve skutečnosti je to naopak – to, na co si vzpomínáte, není nikdy skutečné – skutečnost je pouze v přítomnosti.
Džnáninovi "září" všechno stejně, jak primitivita tak i opak primitivity (tvoje projevy například).
Nebo myslíš že to tak není?
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník