Tělo má po více nočních takovej divnej stav, teda mý, říkám mu jaykalpa samadhi (ahoj věku na začátku).
Míň se kontroluje a má tendenci se smát i vážným věcem, v tom víru civilizace...
Ale zároveň něco vidí jasněji než normálně. Tohle dobře znali původní obyvatelé ameriky, tzv indiáni.
Měli takovou drsnou meditaci, prostě jen stáli a zírali do nebe, den, noc, den, noc.... než padli a pak se jim něco zjevilo...
Ohledně jejich směru v životě, cesta... Myslím že bych moh masírovat, ulevovat od bolestí těla. Ale ještě to má vývoj.
