Pro Jaruš

[Pedrito]

A tečku na čelo samozřejmě...

Znáš ten můj zážitek s tygří mastí? Ale ta byla teda od větnamce... Jednou jsem v Ášramu páchal hygienu a koukám, na čele pupínek jak kráva, a pár na čuni. A na poličce tygří mast. Říkám si, ta by mohla pomoct, bylinky.. Tak jsem si jí napatlal na celou hubu, jak kadet přes masáž... A pak jsem asi hodinu nemoh popadnout dech a xicht jako by mi rozřezávali žiletkama namáčenými v pepři. Fakt jsem myslel, že jsem nechtěně spáchal sebevraždu.
Spolujogíni ze mě byli zoufalí...

[Pedrito]

Ale druhý den ty pupínky opravdu se začly hojit a splaskly

[Jarka]

Ahoj! Koukám v pozadí plakát s tím kouzelníkem přes zlato

Fejzbůk nemám, maximálně se mi otevře stránka odkazu,
když někdo pošle, ale dál se nedostanu.

Foto hezký. Kolik to jezdí, ty tříkolky?

Ten kouzelník slaví letos nedožité 100. narozeniny..
Zlato už není, zato chrám je plný šantánových mámivých
světýlek, něco mezi bordelem a Matějskou poutí....

Ty tříkolky jezdí max. 70-80 km z kopce. Po jízdě máš vytřesené
vnitřnosti a vlasy ti stojí hrůzou, prostě adrenalin... :jedu

[Pedrito]

Nevím vlastně co moc říkal, nějak jsem se naučil tyhle Mistry pořehlížet. Stačilo mi pár řádků, a "vždyť to už jsem dávno slyšel" z těch véd a tak. Jen jednou u Luckyho, mi objasňoval, kdo je kdo. I o tom čarování. On měl v knihovničce úplně vše Osha, Maharišiho, všechny co neznám. A vyprávěl mi o nich, co asi málo kdo zná. Taky o Tomášových a Vackovi... Bylo to fajn. Asi bych si vzpomenul na detajle... Třeba že ten Saibaba to dělal prostě pro echo, aby lidi zaujmul a měli důkaz. Holt. :)

[Pedrito]

Přidám k tomu příběh co se tam udál. Přijel jsem tam s čepičkou, riflovou.
Ale když jsem se chystal k odjezdu, zmizela.
Lítal jsem sem a tam a hledal čepičku. A tu vidím, jak se tím Luck baví.
Ten lišák si všim, jak na ní lpím, a schoval ji.
Ale to je jen moje doměnka, neb jen řek, už musíme jít.
Vzdal jsem to, jako když ten střelec pouští ťetivu, a vystřelí šíp do nebe.
Šel jsem bosohlavej usednout do toho autobusu a mávám Luckovi.
A tu ten padající šíp mi roztsřelil palici, když jsem viděl Luckyho železobetonové oči
s nádechem pomněnky.

[Jarka]

Nevím vlastně co moc říkal, nějak jsem se naučil tyhle Mistry pořehlížet. Stačilo mi pár řádků, a "vždyť to už jsem dávno slyšel" z těch véd a tak. Jen jednou u Luckyho, mi objasňoval, kdo je kdo. I o tom čarování. On měl v knihovničce úplně vše Osha, Maharišiho, všechny co neznám. A vyprávěl mi o nich, co asi málo kdo zná. Taky o Tomášových a Vackovi... Bylo to fajn. Asi bych si vzpomenul na detajle... Třeba že ten Saibaba to dělal prostě pro echo, aby lidi zaujmul a měli důkaz. Holt. :)

Já taky nevím co Sái Bába říkal, nic jsem od něho nečetla, ani se mi moc nelíbil. Ráda jsem ale viděla ten chrám a okolí...