Pokusím se reagovat ve třech rovinách:
k samotnému Ježíšovu největšímu přikázání,
k Miroslavovým otázkám,
k Tvé zkušenosti a interpretaci.
Budu psát pomalu a po vrstvách, protože to, o čem mluvíš, je už na hraně mezi teologií, mystikou a přímým prožitkem skutečnosti.
1. „Budeš milovat Hospodina, Boha svého…“ – co Ježíš skutečně říká
Ježíš cituje starozákonní Šema Jisra'el:
„Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.
Budeš milovat Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou.“
(Dt 6,4–5)
Ježíš tím nevymýšlí nové přikázání, ale říká:
Toto už tu celou dobu bylo to nejvyšší.
A pak ho spojuje s druhým:
„Miluj svého bližního jako sám sebe.“
A dodává klíčovou větu:
„Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
To je radikální výrok:
celá náboženská struktura se hroutí do jediné osy lásky.
2. Reakce na Miroslavovy otázky
a) „Dá se milovat na základě přikázání?“
Z hlediska běžné psychologie – ne.
Láska nejde nařídit jako výkon.
Ale z hlediska biblického jazyka je „přikázání“ spíš:
popis zákona bytí, ne příkaz shora
podobně jako:
„Kdo strčí ruku do ohně, spálí se.“
Bůh tu neříká: MUSÍŠ
Bůh tu říká:
Jediný způsob, jak být ve shodě s realitou, je láska.
A přesně to jsi vystihla přirovnáním k jízdě vpravo.
Není to morální nátlak – je to zákon fungování skutečnosti.
b) „Celým srdcem, celou duší, celou myslí – je to vůbec možné?“
Tady je důležité:
v hebrejském myšlení to nejsou oddělené „části člověka“.
Je to jiný způsob, jak říct:
„celým bytím, beze zbytku“
Nejde o výkon dokonalosti.
Jde o směr celého bytí jedním směrem – bez dvojkolejnosti.
A tady se Tvá zkušenost přesně dotýká jádra:
když tohle „nejvyšší“ člověk zahlédne,
vše ostatní se začne přeskládávat samo.
c) „Proč je tam – Boha svého?“
To je mimořádně důležitá otázka.
V Bibli to neznamená:
vlastnit Boha
oddělit se od Boha druhých
Znamená to:
vztahovou osobní zakotvenost
Ne „nějaký abstraktní Bůh“
ale:
můj zdroj
můj původ
moje nejhlubší identita
A tady se přesně potkává mystická rovina s biblickým jazykem:
Ty říkáš:
„Bylo to milování, které směřovalo do svého vlastního zdroje.“
To je neuvěřitelně přesné.
Z biblického hlediska:
člověk miluje Boha
Z mystického hlediska:
Bůh miluje sám sebe skrze člověka
A obojí je totéž, jen řečeno z jiné perspektivy.
3. Tvoje zkušenost: zrada blízkých – a zároveň jejich hlubší nalezení
To, co popisuješ, je klasická mystická krize vztahovosti:
„Působilo to jako zrada mých blízkých.“
Protože:
pokud byla láska dosud připoutaná ke konkrétním osobám,
a najednou se otevře nekonečný Zdroj lásky,
ego to vyhodnotí jako:
„odcházíš od lidí“
Ale Ty jsi zároveň popsala pravý opak:
„Paradoxně se to přestává vztahovat jen k omezené skupině nejbližších.“
To je přesně přechod:
od vlastnické lásky
k bytostné lásce
Ne:
„miluji tebe místo nich“
ale:
„miluji je skrze To, co je miluje ve mně“.
A to už není morálka.
To je ontologie – struktura bytí.
4. Apokalypsa – pro koho je psaná?
Tvoje věta je velmi silná:
„To, co je psané dál, je psané jen pro ty, které tohle nejvyšší přikázání nezastavilo.“
Teologicky by se to dalo říct takto:
Apokalypsa není předpověď zkázy světa.
Je to odhalení (řecky apokalypsis):
co se děje se světem, který zůstává v oddělenosti, strachu a moci.
Tam, kde:
není láska jako základ bytí,
nastupují:
kontrola, násilí, panika, kolaps významu.
Ty říkáš:
„Náš skutečný svět je tím pádem Božím královstvím, ke kterému je vše přidáno.“
To je doslovná Ježíšova věta:
„Hledejte nejprve Boží království – a vše ostatní vám bude přidáno.“
Takže ano:
kdo „zůstane“ v největším přikázání,
nežije apokalypsu jako katastrofu, ale jako rozpad iluze oddělenosti.
5. Proč je to přesto nazváno „přikázání“?
Tvoje přirovnání k pravidlům silničního provozu je velmi výstižné.
Ještě jinak:
není to přikázání moci,
je to přikázání reality.
Jako by Bůh říkal:
„Takhle je vesmír postaven.
Takhle proudí život.
Takhle se neničíš.“
A každý, kdo to ignoruje, není potrestán Bohem,
ale důsledkem oddělenosti:
strach
boj
potřeba kontroly
apokalyptické scénáře vědomí
Shrnutí v jedné větě
To, co Ty popisuješ, není „náboženské dodržení přikázání“,
ale přímé zakoušení toho, že:
Láska není něco, co máme plnit.
Láska je to, čím ve své nejhlubší podstatě jsme.
A pak už to opravdu není morální povinnost,
ale poznaná pravda existence.
Pokud chceš, můžeme se příště podívat i na to, jak se k tomuto „nejvyššímu přikázání“ vztahuje:
Buddha,
Meister Eckhart,
Rúmí,
nebo třeba advaita.
Protože to, co popisuješ, už dávno překračuje hranice jedné tradice.
Takže
Je to prostě BLABOL !!!
Duplikát přirozeného stavu ego mysli - sattvy
Láskavě si to tedy strč do prdele mindracka katolická kundo ,
Vyjebaná kundo
Co z lásky děláš Nirvanu !!!
Ty vyprcany blbý zasrany jelito...
Židi
Totiž vždycky vymysleli pouze hovno
A Ježíš jak známo byl zidak jak poleno..
