For Honzam

[Trini]

Díky za komentář. Je to jen příběh.

V nových hrách se vůbec nevyznám. Tahle vypadá jako úspěšná a dostala i cenu.

Letos vyhrála.

Hrou roku 2025 (Game of the Year) se na prestižních cenách The Game Awards stala francouzská RPG hra Clair Obscur: Expedition 33, která ovládla ceremoniál ziskem celkem devíti ocenění, včetně nejprestižnější ceny za nejlepší hru, a to i přes silnou konkurenci jako Kingdom Come: Deliverance I

..................

Kdo to chce hrát, at to nečte - je tam celý děj.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Clair_Obs ... 33#Prodeje

Kritika


Podle recenzního serveru Metacritic získala hra Clair Obscur: Expedition 33 od kritiků „všeobecnou chválu“. Na agregátoru OpenCritic doporučilo titul 97 % kritiků a je nejlépe hodnocenou hrou roku k dubnu 2025.

Prodeje

Hry Clair Obscur: Expedition 33 se během prvních 24 hodin od vydání prodalo 500 000 kopií a během tří dnů 1 milion kopií. Titulu se za 12 dní od vydání prodaly 2 miliony kopií.V návaznosti na prodeje hry francouzský prezident Emmanuel Macron oslavil její úspěch a prohlásil, že je to „zářný příklad francouzské odvahy a kreativity“.



CLAIR OBSCUR: EXPEDITION 33 | Je ten hype oprávněný, nebo přestřelený?

https://www.youtube.com/watch?v=5TqIKG9LzBY



Clair Obscur: Expedition 33 si už zahrajete v češtině

https://www.alza.cz/clair-obscur-expedi ... you-update

[salmo1cz]

Tak zrovna tahové RPG je to lepší co herní svět nabízí.
Trochu živější než šachy a jako prevence před tím němcem co pořád přerovnává věci v domácnosti.
Alzheimer se jmenuje nebo tak nějak.
Jaká tahová RPG to bude je celkem jedno.

[Trini]

Dohrál jsem Clair Obscure: Expedition 33 - Kompletní recenze bez spoilerů

https://www.youtube.com/watch?v=fHHjyGCGBZs

1:13

...jedná se o silně příběhovou hru, která se odehrává v několika dějstvích...

2:44

...hlavními tématy je rodina, zármutek, ztráta a vyrovnávání se právě s těmito pocity...

4:24

....Bylo to až do bodu, kdy jsem byl opravdu naměkko a to se mi moc často nestává. No, a todle za mě podporuje ten samotnej perfektně napsanej příběh, kterej ve vás zanechá opravdu nějakou stopu. Je to až na takové úrovni, že úplně zvažuju, že to jednou ponechám zahrát své dítě a včera jsem to nadšeně asi hodinu po dohrání v jedenáct večer vyprávěl mé partnerce, co ráno vstávála v sedm ráno do práce, protože jsem jí to prostě musel říct...

....................................

Aha, proto zřejmě chtěl můj syn, abych tu hru hrála a poměrně dlouhou dobu mne k tomu přemlouval.

[armin]

spolužák přišel s tím, že je klidně možné, že ve skutečnosti existuje je on sám jediný a nikdo jiný a nedá se nijak dokázat, jestli je to pravda nebo ne. Říkal jsem, že je to pěkná blbost, protože je člověk jako já a já o sobě vím, že existuji, proto je pravděpodobné, že to tak mají i ostatní lidé a asi i zvířata. Tehdy už jsem se trochu zajímal o buddhismus, měl něco načtené, občas meditoval a byl i na nějaké přednášce.

O roky později jsem v souvislosti s realizací slyšel na sezení něco podobného a přišlo mi jako pěkná zrůdnost si vůbec něco takového představovat. Přišlo mi to jako bych měl všechny ostatní zabít a povýšit se na nějakého úplně osamoceného Boha.

Tohle to je filosofický směr solipsismus.
Je to samozřejmě hovadina, ale když si to člověk připustí a zkusí se na ten svůj život podívat jako na velký svůj sen, může mu to pomoci rozvolnit ten samozřejmý přístup k životu a ke světu - uvědomit si, že to všechno nemusí být tak, jak si doposud samozřejmě myslel a může se v něm objevit otázka, jak to tedy opravdu je. A ne, že by se nějak rozhodl a toho se držel, ale že ten život průběžně sleduje i s touto otázkou. A napadnou ho různé jiné možné varianty, i na základě toho, kdo co píše, jak to žije, co by bylo dobré a co ne atd. Tím se probouzí bdělý život (nevím), který nežere jeden koncept jako samozřejmý i s navijákem, ale žije a zároveň se "rozhlíží", jak to teda je - třeba i s tím životem a smrtí atd.
Já jsem třeba - motivován tou údajnou jednotou bytí si řekl, tak dobře - když jsem já a žena, kterou miluji, pujdeme do toho a najdeme - uskutečníme tu úplnou jednotu na konkrétním našem příkladu - jestli to tak je. Třeba jsme seděli k sobě zády, dotýkali se těly a spojovali jednotlivé čakry, sušumnu a podobně, A spoustu jiných "cvičení" pokusů - když už nás to k sobě přitahovalo až za hrob, tak teda jak to je. No a tohle umožňuje, že v tom člověk není sám jen za sebe - chci něco poznat, dosáhnout, osvobodit se atd. Ne je to vystaveno vzájemné kontrole a ověření, že to opravdu funguje nebo nefunguje a že si to jenom nenamlouvám.
Takže i k tomu je dobrý vztah k někomu, kdo také hledá. Chrání to do jisté míry před upadáním do svých živých snů a představ, protože mysl je mocná čarodějka.
Ale chce to ten kritický vědecký přístup z obou stran. Jinak to může být jen společné pomatení - o to silnější, že společné.
Čili ne sdílení názorů, ale nepochybných ověřovaných zkušeností.

[Pedrito]

Jednou jsme po práci meditovali v pražskym ášramu, tam žily i rodiny s dětmi, jezdilo se tam ze všech koutů ten dům rekonstruovat, a nějak mi lítala pozornost po budovatelskejch myšlenkách, a tu mě někdo začal tahat za vlasy a lomcovat kebulí.. Holčička od místních...

[Pedrito]

To guru dospělák neudělá, pač musí dbát těch láskopějných a tichobujných etiket, co od něj žákochodci vyhlížejí.
No, probuzené dítě si protokoly hlavičku nezdobí, a když někomu v meditaci bzučí v hlavě, přicupitá a vytahá ho za vlasy
Jak ona se jmenovala? Tak to mi vypadlo.. Ale dělala tam tohle lidem s nestichlou myslí často, jsem se pak dozvěděl.
Takže každej si na to dával pozor, neb nikdy nevěděl, odkud se ta meluzína přižene a dá za vyučenou...