Jedním z příznaků probuzení je schopnost nereagovat – svoboda od reakcí. Tato svoboda vyvstává, když pozorujeme myšlenky a podněty, aniž bychom se do nich zapletli, čímž dovolujeme vrozenému neduálnímu vědomí, aby se samo odhalilo.
Vairagya (Nereagování): V jógové filozofii a advaitě tento pojem znamená osvobození mysli od egoistických výkyvů. Znamená to vnímat zkušenosti jako pomíjivé jevy ve vědomí, nikoliv jako „moje“.
Bezvolné vědomí: Jak říkal Džiddú Krišnamurtí, skutečná svoboda se objevuje v pozorování bez výběru, kde ani neklademe odpor, ani po ničem nelpíme. Jedinou svobodou, kterou máme, je nereagovat a pouze pozorovat.
Mezera mezi podnětem a reakcí: Kultivace nereagování probíhá skrze každodenní pozorování. Všimněte si podráždění, udělejte pauzu a nechte ho projít bez příběhu nebo akce. Tím se reaktivita mění v klidnou vyrovnanost.
Dovolit druhým reagovat: Skutečná svoboda znamená nechat ostatní, aby reagovali jakkoliv chtějí. Pokud přestanete nutkavě reagovat, vystoupíte z nevědomé smyčky útoku a obrany. Uvědomíte si, že každý se pohybuje podle svého podmiňování a karmy.
Konec kontroly: Svoboda znamená nesnažit se druhé napravovat, opravovat nebo „duchovně řídit“ jejich emoce. Přestanete používat chování druhých jako omluvu pro ztrátu vlastního středu.
Svoboda spočívá v nereagování, v dovolení druhým reagovat a v poznání, že oba tyto pohyby vyvstávají a zanikají ve stejném Vědomí, kterým jste vy.
****************************************************************************************************************************
Toto krátké, ale hluboké zamyšlení nás vrací k samotné podstatě učení advaita-védánty. Často si pleteme duchovní svobodu s mocí nad vnějším světem, ale jak video správně zdůrazňuje, skutečná svoboda je vnitřní – je to osvobození od diktátu ega, které má potřebu na vše okamžitě reagovat, bránit se nebo útočit.
V kontextu učení Ramany Maharšiho zde vidíme paralelu s jeho důrazem na pozici „Svědka“. Pokud se neztotožňujeme s myšlenkami (vrtis) a vnímáme je jen jako mraky na obloze vědomí, reaktivita přirozeně utichá. Není to potlačování emocí, ale pochopení jejich neosobní povahy.
Fascinující je zejména „druhá strana“ této svobody: nechat ostatní být. Často upadáme do pasti „duchovního ega“, které chce harmonizovat své okolí a vyžaduje, aby se ostatní chovali „vědomě“. Avšak chtít po druhých, aby nereagovali, je jen další formou kontroly. Skutečný klid (Sánti) nastává tehdy, když naše vnitřní ticho není závislé na tom, zda je svět kolem nás tichý nebo hlučný.
Jak by řekl Nisargadatta Maharadž: „Vše se děje, ale já nejsem tím, komu se to děje.“ Pokud spočíváme v tomto poznání, reaktivita světa kolem nás se stává jen dalším pohybem v oceánu Vědomí, který nijak nenarušuje naši hloubku.
Tento přístup není pasivitou, ale nejvyšší formou duchovní zralosti. Je to uznání, že všichni jsme projevem jednoho Vědomí (Brahman), i když se v tuto chvíli někdo projevuje skrze reaktivní ego. Naší jedinou „prací“ je zůstat v onom prostoru mezi podnětem a reakcí – tam, kde sídlí naše pravá přirozenost.
Moc pěknej guláš pitomin,
Sestavujes svý rádoby osvícení z rad pro začátečníky
Ovšem zcela marně !
Přitom
základem života
duchovní praxe
i osvícení
je jednoduché uvědomění jak funguje UV
Jak by řekl Ozeáš:
Kdo seje vítr, sklízí bouři
a kdo sere hovna sklízí žumpu !!!
A jak by řekl Šalamoun :
Spisovani pitomin nebere konce a mnohé kopírování k zpitomeni vede !
A pak by dodal :
Není nic nového pod sluncem, vše je jen honička za větrem !
A kdo jinému jámu kopa, dám do ní padá !
Což je presne pripad kundy Jany,
Rovnou dělá opak svých tvrzení !!!
A jste by řekl medvídek Pú :
Vše se děje, ale já nejsem tím komu se to děje,
Já jsem tím co se děje !
Takže kundo :
Táhni do prdele, mindracka píčo blbá !!!
Kdo sere hovna, sklízí žumpu !
(( To je základ ty blbý hovado, protože všechno je Já ! ))
