Podle Nisargadatty se všechno děje spontánně a to odpovídá i mé zkušenosti.
Tak, tak, ale má to jeden háček,
vo kterém spíše mluvil Balsekar než Maharadž,
vše je zcela spontánní a vše funguje zcela spontánně,
dokud si to člověk (spontánně) nepřivlastní,
pak se zcela spontánně stává konatelem a to co bylo dříve spontánní začne zcela spontánně fungovat zcela na hovno,
asi tak, jako když idiot tlačí na pilu, začne spontánně vytvářet tím přivlastněním omezení či spíše tlak a protitlak,
a vytváří chtění a zároven nechtění...
Proto Balsekar píše o tom konateli a konatelství...
A co touha, to je přece také spontánní záležitost ale jen do té doby dokud si ji nepřivlastníte a nezačnete se s ní ztotožnovat,
a z dobrého sluhy se takto nestane zlý pán jenž člověka ovládá...
No a vo tom, jak pracovat s touhou a chtěním je ten Abraham, vždycky říká že je třeba se od toho uvolnit a předat to zdroji,
jinými slovy, bud vůle tvá a ne má (tedy ne to co jsem si přivlastnil jako "moje" touha)