armin píše:Alaja píše:honzam píše:Jsou to jen takové rachomejtle. Důležitá je Pravda, která je na zážitcích nezávislá.
JJ, a co je vlastně ta ...Pravda s velkým P?
Pravda s velkým P je stav bez ega.
A řekl bych že to ani není stav. Je to zkrátka Pravda. A vše ostatní jsou ty různé "stavy", zážitky, iluze atd.
Alaja píše::mrgreen:
Stejně mám raději ono bezbarvé čiré světlo dharmakaji (savikalpu) v nekonečném prostoru...alespoň vím, o co jde...
salmo1cz píše:Alaja píše::mrgreen:
Stejně mám raději ono bezbarvé čiré světlo dharmakaji (savikalpu) v nekonečném prostoru...alespoň vím, o co jde...
Však to také doporučujou.
V tibetské knize mrtvých se dále píše, že pokud člověk čtením pochopí, nebo pomocí meditací pozná ještě za života nejvyšší prázdno, povahově shodné se stavem dharmakája, má předpoklad k tomu, že během smrti dharmakáju rozpozná jako bílé světlo...
...
I. DÍL BARDO OKAMŽIKU SMRTI.
(Poučení o příznacích smrti nebo-li první stupeň Čikhai Barda: Čiré Prasvětlo, spatřované v okamžicích smrti)
První stupeň je „Stavění tváří v tvář čirému světlu“ v přechodném okamžiku smrti: mohou v něm být ti, kteří sice mnoho náboženských ponaučení slyšeli, ale přece je nepoznali, anebo ti, kteří poznavše je, přece se s nimi nesjednotili. Avšak všechny třídy lidí, jež praktické nauky přijaly, budou postaveny „tváří v tvář čirému prasvětlu“ a dosáhnou bez jakéhokoliv přechodného stavu na Veliké Kolmé Stezce Nezrozené Dharma Kaji, jestliže tyto nauky budou u nich použity. Nejlepší je přítomnost učitele, jenž zemřelého vedl a ponaučoval. Jestliže se Guru dostavit nemůže, postačí přítomnost bratra téže nauky, a když ani tento není na blízku, stačí učený muž stejného vyznání, a kdyby žádný z těchto se nemohl dostavit, má někdo, kdo správně a zřetelně čte, toto mnohokráte přečíst. Tím se připamatuje zemřelému to, co již dříve slyšel o „Stavění tváří v tvář“ a on ihned rozpozná prasvětlo a beze všech pochyb dosáhne osvobození.
...
http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f= ... etsk%C3%A1
Název Ōmu Shinrikyō, které se v české transkripci píše a vyslovuje jako Óm šinrikjó se nejčastěji překládá jako Nejvyšší pravda.
Strýšek Google
Trini píše:736.
E. Tomáš: Čisté Vědomí prosté ega je totéž co nejvyšší Pravda.
Tazatel: Není to jen funkce mysli?
E. Tomáš: Nemůže to být ani myšlenka, ani mysl, ani její funkce, protože Pravda se poznává jen po zániku ega jakožto absolutní Já. Je to však Svědek všeho, nejvyšší a poslední Pozorovatel.
http://biblickyinstitut.cz/cs/co-je-pravda/
CO JE PRAVDA?
Tuto cynickou otázku položil Pilát, když před ním Ježíš Kristus stál na soudu, a jasně tak dal najevo svůj sekulární pohled na svět. Žil ve světě, kde neexistovala absolutní pravda. Pilátův hlas musel být plný pohrdání a odmítnutí. Posměšně se ušklíbal a hněval se, že si Kristus dovolil hovořit o pravdě. Ačkoliv Pilát stál tváří v tvář vtělené Pravdě, nepoznal ji. Pilát byl, tak jako mnoho lidí dnes, postmodernistou žijícím v předmoderní době.
Co je pravda? Podle definice je pravda to, co odpovídá faktům. Je autentická, věrohodná a reálná. Jedním slovem, pravda je realitou. Je to, jak věci skutečně jsou. Teologicky je pravda tím, co je konzistentní s Boží myslí, vůlí, charakterem, slávou a samotným Božím bytím. Pravda je Božím sebeodhalením. Je tím, čím je, protože ji tak Bůh stvořil a označuje ji za pravdivou. Veškerou pravdu je proto třeba definovat vůči Bohu, jehož samou podstatou je pravda.
Bůh Otec je „Bůh pravdy“ (Ž 31,6; Iz 65,16). Ježíš Kristus je „plný pravdy“ (J 1,14). On sám je „Pravda“ (J 14,6). Duch Svatý je „Duchem pravdy“ (J 14,17; 15,26; 16,13). Pavel nazývá Písmo „slovem pravdy“ (2Tm 2,15). Ježíš se modlil „tvé slovo je pravda“ (J 17,17). Bůh je ve všem pravda. Cokoliv řekne, říká otevřeně a přímo. Hovoří o věcech tak, jak jsou.
Jak cenná je pravda? Je cennější „než zlato, než množství ryzího zlata“ (Ž 19,11). Jan Kalvín řekl: „Pro Boha není nic cennějšího než pravda“. Bez pravdy nemůže být nikdo spasen, posvěcen ani posílen.
Otázkou dnešní doby je, zda existuje absolutní pravda, která platí pro každého bez ohledu na to, kdo je, kde žije nebo co dělá. Mnoho lidí říká, že pravdou je cokoliv, co oni chtějí, aby pravdou bylo. Tvrdí, že to, čemu věříš ty, je „tvoje pravda“, a to, čemu věřím já, je „moje pravda“, a to i kdyby se tato přesvědčení vzájemně popírala. Není možné, aby něco bylo zároveň pravdivé i nepravdivé. Když se však díváme na svět očima sebeklamu, pravda přestává být objektivní.
Veškerá pravda je univerzálně platná a pravdivá. Neexistuje pravda, která by někde byla pravdivá, ale jinde by pravdivá nebyla. Pravda je úplná, naprostá a dokonalá. Francis Schaeffer říká, že „biblické křesťanství je Pravdou ohledně veškeré reality“. To znamená, že nemá žádné výjimky. Pravda je absolutní, jelikož vychází od Jediného Boha. Absolutní pravda je závislá na Bohu, a proto je třeba, aby kazatelé, kteří jsou skutečně oddáni Bohu, bez výjimky hlásali čirou pravdu Písma.
Je třeba, aby vykladači zkoumali kulturu okolo sebe a posuzovali ji podle pravdy. Nikdy tomu však nesmí být naopak. Kultura nikdy nemůže určovat pravdu. Každý kazatel se musí pevně držet pravdy. Stojíme tváří v tvář postmoderní době, v níž je každý svým vlastním zdrojem pravdy. Pamatujme, Boží pravda má ve všem poslední slovo. Říká nám, jak uctívat a jak jít životem. Říká nám, jak následovat Krista. Je ve všech ohledech konečným arbitrem. Je posledním Soudcem každého života. Všichni lidé jsou touto pravdou měřeni. Každý život je vážen na vahách této pravdy. Každý osud je touto pravdou poznamenán. V každém životě bude mít tato pravda poslední slovo.
autor: Steve Lawson
Původně publikováno v časopise Expositor, č. 04, březen/duben 2015.
76. O tom, že toto duchovní blaho má mnoho projevů, ale nemá žádné pojmenování
Toto duchovní nadpřirozené a životodárné blaho je společně jsoucí záře a světlo, nepochopitelná krása, největší ze všech přání, vidění Boha a tajemné zbožštění, je nevyslovitelné, i když ho nějak vyjádříme, je nepřehlédnutelné i po jeho jakémsi spatření, je nepochopitelné i po jeho částečném pochopení. Takto mluví svatý Dionýz: „Modleme se, abychom vstoupili do tohoto oblaku a skrze nespatření a nepochopení spatřili a pochopili toho, který je výše než vidění a chápání, abychom spatřili a pochopili jeho vlastní nespatřitelnost a nepochopitelnost. Vždyť to znamená spatřit a pochopit nadpřirozené a nadpřirozeně ho opěvovat skrze odřeknutí se všeho stvořeného.“ „Božský oblak je nepřístupné světlo, v němž se Bůh dává poznat živým tvorům jako neviditelný pro nezměrnou zjevnost a nepřístupný pro nadpřirozené vylévání světla. V tomto oblaku se nachází každý, kdo byl hodný spatřit a pochopit Boha, a z téhož důvodu v něm nevidí a nechápe správně toho, který je výše než každé vidění a poznání. Z toho pak tento tvor poznává, že Bůh je za hranicemi všeho, co je poznatelné skrze smysly a rozum.“ A Bazil Velký: „Zcela nevýslovná a nepopsatelná je záře Boží krásy. Ani slova ji nemohou vyjádřit, ani sluch vměstnat. Použijeme-li pojmu jas jitřenky, světlo luny nebo záře slunce, nic z toho není hodné k připodobnění slávy. Ve srovnání s pravým světlem je to od něho dále nežli hluboká noc a nejtemnější tma od poledního jasu. A jestliže tato krása, která je nedostupná tělesným očím a postižitelná pouze skrze duši a mysl, ozářila někoho ze svatých a zanechala v nich nevýslovnou touhu, oni zarmouceni zdejším životem říkali: »Běda mi, že se má pouť prodloužila!«[1] »Kdy se smím ukázat před Boží tváří?«[2] »Mám touhu zemřít a být s Kristem - a to je věc mnohem, mnohem lepší.«[3] »Po Bohu žízním, po živém Bohu.«[4] »Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka“«[5] A tak ti, jejichž duše se dotkla touha po Bohu a byli neudržitelní v tužbě po Bohu, nesli tento život, jako by byli ve vězení. A v důsledku nenasytné touhy vidět Boží krásu se modlili za to, aby pohled na tuto krásu trval po celý věčný život.“[6]
A Teolog: „Kde je bázeň, tam je zachovávání přikázání. Kde je zachovávání přikázání, tam je očištění těla a záchrana od mraku, který zastiňuje duši a nedává jí vidět Boží paprsky. Kde je takové očištění, tam září světlo. Kde září světlo, tam je vyplněno přání, které je největší ze všech přání.“ A svatý Řehoř Nisský: „Když starostlivostí o dobrý život omyješ nečistotu, která přilnula ke tvému srdci, tehdy v tobě opět zazáří božská krása tak, jak se to děje i s železem. Vždyť když se v rozpálení zbaví strusky, tehdy to, co bylo černé, začíná vydávat záři a blýskání a odráží paprsky slunce. Tak i náš vnitřní člověk, kterého Pán nazývá srdcem, když očistil nečistotu rezu, která zakalila zlým jeho zrak, opět přijímá svou původní podobu a stává se blaženým.“ A svatý Nil: „Blažený je ten, kdo dosáhl nerozlučnou modlitbou Boží nepostižitelnost.“ A Klimak: „Moře pláče rodí útěchu, čistota srdce přijímá posvěcení. Posvěcení je nevýslovné působení Ducha, které dává vidět, aniž bychom viděli, a chápat, aniž bychom pochopili.“[7]
Proto jsou blažení ti, kdo si podobně jako kdysi Marie (Egyptská) vybrali tento krásný úděl, kdo si vybrali tento duchovní život a dostali za to osud naplněný Bohem. Osud tak nádherný, že ve velké extázi mohou radostně volat a zpívat se svatým Pavlem: „Ale pak se projevila dobrota Boha, našeho Spasitele, a jeho láska k lidem; ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše Krista, abychom - ospravedlněni jeho milostí - dostali jako dědictví vytoužený věčný život.“[8] „Bůh upevňuje nás i vás, abychom byli vždycky spojeni s Kristem: posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.“[9] „Tento poklad máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.“[10] To zvěstují muži posvěcení v Bohu. Kéž i my skrze jejich důvěrné modlitby a z Boží milosti a lásky žijeme alespoň trochu podobně jako oni.
https://www.fatym.com/abcd/k/000085/texty/76.htm
Alaja píše:Nejvyšší pravda je ...Bůh....
Ale jak se zdá, tak onen Bůh je nepopsatelný....
Trini píše:Alaja píše:Nejvyšší pravda je ...Bůh....
Ale jak se zdá, tak onen Bůh je nepopsatelný....
To je právě nádhera, že je To nepopsatelné. Mysl To nikdy neuchopí a nemůže s Tím nic vyvádět. Všechno, co mysl pořád probírá, je jen pseudo-To.
Alaja píše:Ale nyní vážně....téma je....duchovní srdce....
Jedni duchovní mistři umísťují své duchovní srdce kamsi do hrudi, jiní tvrdí, že je umístěno v hlavě.
Někteří z vás tvrdí, že mají duchovní srdce v hrudi, já zase tvrdím, že ho mám v té hlavě....
Proč tomu tak je?
Alaja píše:Trini píše:Alaja píše:Nejvyšší pravda je ...Bůh....
Ale jak se zdá, tak onen Bůh je nepopsatelný....
To je právě nádhera, že je To nepopsatelné. Mysl To nikdy neuchopí a nemůže s Tím nic vyvádět. Všechno, co mysl pořád probírá, je jen pseudo-To.
Fajn....a jak a podle čeho ta mysl rozezná toho Boha od cokoli dalšího?
Trini píše:Alaja píše:Ale nyní vážně....téma je....duchovní srdce....
Jedni duchovní mistři umísťují své duchovní srdce kamsi do hrudi, jiní tvrdí, že je umístěno v hlavě.
Někteří z vás tvrdí, že mají duchovní srdce v hrudi, já zase tvrdím, že ho mám v té hlavě....
Proč tomu tak je?
Zřejmě se jedná o montážní bod vědomí a ten se může pohybovat po celém těle. Normálně je jen na jednom místě a nedá se s ním hnout. Podle starých Toltéků se musí rozhýbat. Dobrý učitel ho umí žákovi rozhýbat tím, že ho plácne do zad. Např. Šri Juktešvar tak umožnil Joganandovi prví záblesk osvícení. Montážní bod se může sám pohnout v extrémních situacích.
Alaja píše:Ale nyní vážně....téma je....duchovní srdce....
Jedni duchovní mistři umísťují své duchovní srdce kamsi do hrudi, jiní tvrdí, že je umístěno v hlavě.
Někteří z vás tvrdí, že mají duchovní srdce v hrudi, já zase tvrdím, že ho mám v té hlavě....
Proč tomu tak je?
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 147 návštevníků