P.S. Za učení starých Toltéků nepovažuji to, co píše např. M. Ruiz nebo říká Dušek. Učení starých Toltéků je o něčem zcela jiném.
Neznám, pouze to co povídá Dušek,
nechceš vo tom něco napsat ???
P.S. Za učení starých Toltéků nepovažuji to, co píše např. M. Ruiz nebo říká Dušek. Učení starých Toltéků je o něčem zcela jiném.
Trini píše:
P.S. Za učení starých Toltéků nepovažuji to, co píše např. M. Ruiz nebo říká Dušek. Učení starých Toltéků je o něčem zcela jiném.
vostalpetr píše:
Nic ve zlým, není to nijak proti ženským ani žádná úchylka, je to prostě vo energii...
vostalpetr píše:P.S. Za učení starých Toltéků nepovažuji to, co píše např. M. Ruiz nebo říká Dušek. Učení starých Toltéků je o něčem zcela jiném.
Neznám, pouze to co povídá Dušek,
nechceš vo tom něco napsat ???
.....
Kritici na vás oceňují schopnost přecházet z role do role a doslova s ní splývat. Vidíte to stejně?
V posledních letech se o tohle dost snažím. Vědomě na tom při přípravách na role i při natáčení pracuju. Tohle je obecně problém herců, kteří se stanou slavnými. Musejí si v jednu chvíli vybrat. Buď budete jako Paul Newman, Robert de Niro..., herec, který je v každé roli prostě Paul Newman, Robert de Niro, bez ohledu na to, zda hraje kovboje, právníka nebo padoucha.
Nebo se rozhodnete s postavou, kterou hrajete, skutečně splynout. Pomoci filmu k úspěchu hlavně tím, že podáte prostě co nejlepší výkon. Potlačíte své ego. S rolí splynete.
Nezdá se mi to jako snadné rozhodnutí. Přeci jen každý si své ego hýčkáme.
Podobné rozhodování taky považuju za jedno z nejtěžších v herecké kariéře. Řeším vše navíc prakticky stále. V mé profesi musíte totiž vyvážit hodně věcí, aby vše fungovalo.
Musíte myslet třeba na to, že vaše jméno prodává, musíte si uvědomovat, že film stojí peníze, zároveň chcete být v projektech, které mají určité umělecké ambice, a taky víte, že existují projekty, kde by vás sice režiséři chtěli, ale nemohou si vás dovolit zaplatit. Víte, že s úspěchem se automaticky dostanete do kategorie: je v pohodě, ale nemáme na něj...
V tomhle ovšem nejsem v Hollywoodu sám. Samozřejmě, každý herec, herečka by chtěl točit jen kvalitní scénáře, s nejlepšími tvůrci, za skvělé peníze, a ještě s projekty bodovat v kinech. Jenže ono to často nejde.
Vrátím vás k vašemu egu, to netrpí tím, že berete i „neumělecké“, tedy čistě komerční role?
Mé ego? S ním jsem se popasoval už dávno. Chvíli jsem s ním, pravda, bojoval. Jel jsem třeba v taxíku, měl za sebou už nějakou tu filmovou cenu a najednou mě začalo napadat: Proč jedu v tak ošklivém autě? Proč se ten řidič víc nesměje? Vždyť jsem slavný! Naštěstí mi záhy došlo, že jsem spíš směšný.
V sobotu jste ve Varech dostal další cenu, Cenu prezidenta MFF KV. Neříkejte mi, že pro ně nemáte speciální místo, polici, kam si je ukládáte, a aspoň občas se na ně nepodíváte a neřeknete si: to jsem dobrý.
Nejsou ty ceny vlastně směšné? Jsme jako děti. Odmala milujeme odměny. Nadšeně je sbíráme. V mé profesi to chodí ale jinak. To, že někdo dostane určitou cenu, není oceněním toho, že je skutečně v tu chvíli nejlepší. Znamenají jen to, že si vás někdo chtěl v tu a v tu chvíli všimnout, a ne to, že jste „porazil“ ostatní.
Je to důsledek určité situace, dohody akademiků, kritiků, těch, co vás hodnotí, právě jim se kvůli čemukoli hodíte. Někdy do procesu vstupuje také politika... Takhle se dávají všichni ti Oscaři, ceny Emmy, ceny na festivalech. Proto jsou vlastně zbytečné, i když vy osobně je hodně prožíváte.
Takže nemáte ani jednu „poličku slávy“?
Ale mám. (Smích) Je to celá moje pracovna. A jelikož nahlížím na svou kariéru jako celek, jsem rád, že tam všechny ty sošky, diplomy, plakáty, fotografie jsou. Ve dnech, kdy o sobě pochybuju, mi ukazují, že jsem v životě měl pár krásných chvil, dnů, kdy jsem na sebe byl pyšný...
Ovšem, abych se nedojímal, mé děti mé kanceláři říkají: síň ega. Navrhují, abych vše, co tam je, spálil. (Smích)
.......
Trini píše:Snažit se dostat do mysli druhého člověka - bez jeho dovolení - je opravdu odporné.
armin píše:Trini píše:Snažit se dostat do mysli druhého člověka - bez jeho dovolení - je opravdu odporné.
To není žádné snažení. Podíváš se a vidíš.
armin píše:Pan Tomáš to dělal normálně. Podíval se a věděl a mohl tedy i účinně poradit.
Jako třeba někdo vidí aury. Měl by požádat dotyčného o dovolení aby je mohl vidět?
armin píše:Pan Tomáš to dělal normálně. Podíval se a věděl a mohl tedy i účinně poradit.
armin píše:Trini píše:Snažit se dostat do mysli druhého člověka - bez jeho dovolení - je opravdu odporné.
To není žádné snažení. Podíváš se a vidíš.
Pan Tomáš to dělal normálně. Podíval se a věděl a mohl tedy i účinně poradit.
Jako třeba někdo vidí aury. Měl by požádat dotyčného o dovolení aby je mohl vidět?
vostalpetr píše:
to ostatní blbnutí co ordinoval Tomáš mě vůbec nezajímá, jeho neustále vopravování meditujích v knize 999 otázek a odpovědí mně prostě přijde naprosto praštěný,
Trini píše:Tyhle koncepty mne nikdy nezaujaly.
Koho nezaujaly? Tvoje ego?
vostalpetr píše:Koho nezaujaly? Tvoje ego?
Ne, její Já ty trdlo....
vostalpetr píše:Moje Já
armin píše:Trini píše:Snažit se dostat do mysli druhého člověka - bez jeho dovolení - je opravdu odporné.
To není žádné snažení. Podíváš se a vidíš.
Pan Tomáš to dělal normálně. Podíval se a věděl a mohl tedy i účinně poradit.
Jako třeba někdo vidí aury. Měl by požádat dotyčného o dovolení aby je mohl vidět?
Pan Tomáš to dělal normálně. Podíval se a věděl a mohl tedy i účinně poradit.
armin píše:Trini píše:Snažit se dostat do mysli druhého člověka - bez jeho dovolení - je opravdu odporné.
To není žádné snažení. Podíváš se a vidíš.
Pan Tomáš to dělal normálně. Podíval se a věděl a mohl tedy i účinně poradit.
Jako třeba někdo vidí aury. Měl by požádat dotyčného o dovolení aby je mohl vidět?
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 144 návštevníků