Ach jo, už zas to pitomý křestanství,
to bez toho nemůžete bejt, prostě bejt sami za sebe bez cizích pitomostí ???
Bible je naprosto pitomá kniha, dělá totiž tu samou chybu jako ty,
hned na začátku řekne že člověk byl vyhnán z ráje za poznání dobrého a zlého a pak na dalších tisíci stránkách nedělá nic jiného než mele o dobru a o zlu,
což je fakt na palici !!!
Takže,
rozum nám říká co je co,
a pocity určují hodnou toho či onoho,
takže poznání dobrého a zlého je pocitové hodnocení,
a právě za todle ztotožnování s pocity byli vykopnuti z ráje...
Mně jsou tato pocitářská hodnocení prostě u prdele,
to jsou něčí preference a něčí vidění světa,
a jestliže takto vidí svět třeba sedm miliard lidí tak je mně to u prdele, páč to vše jsou jen POCITY
A dál se s tím fakt nemíním srát, tady je k vysvětlení Karl Renz, já stejně nevím víc než co ví on takže to jednoduše překopíru a je horovo :
Karl Renz: Není východiska
Nový příspěvekod Petra » ned 01. čer 2014 8:36:02
Podle překladu části rozhovoru v Bombeji 5. ledna 2014
Karl Renz: Není východiska (Bombay-Talk 05.01.2014)
Tazatelka: Co je dnes jiného...Cítím to tak, že chci tady být. Jinak tady bylo vždy mnoho odporu. Tak to bylo pro mne mnoho let.
Karl: Pro mě také...
(Smích)
Karl: Co tady k čertu dělám? Mluvím zde, ale nikdo mne nepotřebuje skutečně. Já vás nepotřebuju, vy mne nepotřebujete.
Tazatelka: Ale nyní je to jiné...Všechna ta leta předtím byl odpor k tomu tady sedět. Co tady dělám? Teď je to jiné.
Karl: To se u mne také pořád mění.
(Smích)
Karl: Ano, je to mnohem jednodušší, když se tomu nebráníš. Vždyť tady stejně musíš sedět. Jestli se ti to líbí nebo ne, není vůbec otázkou. Děje se to tak jako tak. Odpor nic nepřinese. Jsi na chvilku šťastná, že pominul odpor. Ale on pomine, když pomine a ne protože chceš, aby pominul.
Tazatel: A když odpor pomine?
Karl: Tak pomine. A potom přijde možná znova. To, co může pominout, také znovu přijde. To je jisté. Teď může tedy čekat, až znovu přijde. Možná zítra, možná za 10 minut. To nikdy nevíš. Je to vždy překvapení. Ale nikdo to nepotřebuje, aby pominul. To je to podstatné. Pomine a přijde znovu. Co tedy dělat?
Není to pro ni žádná výhoda, jestli to tady je nebo není. S odporem to nebyla žádná nevýhoda a není to žádná výhoda, když pomine. To je všechno. Nedělá to méně nebo více z toho, co ona je. To ještě nikdy neudělalo. Film jde prostě dál, s jinou scenerií, jinými pocity, jinými vjemy. Změna za změnou za změnou. Ale to všechno nemění nic na tom, co jsi. Nemá to žádné důsledky. To ještě nikdy nemělo. Prostě přijde to následující. Jako další lok vody nebo limonády nebo čehokoliv.
Tazatelka: To se ti tak jednoduše říká, ale tady je ta bolest.
Karl: Ta tady bude vždy.
Tazatelka: Ne, někdy je ta bolest pryč.
Karl: Ano, ale potom přijde znova. Občas přejdeš v pozorovatele a potom se tě to nemůže dotknout nebo to nemůžeš cítit, protože to pozoruješ. Ale potom jsi zase náhle v tom. A pak to jde zase zpátky k soužení. Někdy se prostě díváš jen na televizi. Nejsi involvovaná. Ale někdy jsi zase plně vevnitř programu. Ven z programu, dovnitř do programu. Ale tvoje existence nebyla nikdy jiná. Jako pozorovatel nejsi odlišná od toho, co pozoruješ. Jednou jsi jako pozorovatel venku a potom jsi zase v tom vevnitř.
Tazatelka: Není v tom tedy žádný rozdíl?
Karl: To je na tom to krásné. Jak často jsem vám to již řekl? Není žádná výhoda být tam a není žádná nevýhoda být tady. Nikdo tady není, kdo by mohl mít nějakou výhodu na žádném z těchto dvou míst. Jsou zde prostě jen ruzné zkušenosti a pocitování.
Tazatelka: Znamená to, že není možné najít žádné uspokojení?
Karl: Znamená to, že nemůžeš najít žádnou výhodu. A v tom nenaleznutí nějaké výhody nebo nějakého lepšího místa nebo čeho, pomine třeba ta představa nějaké výhody - když prostě jsi to, co jsi. Protože to, co jsi, nepotřebuje žádnou výhodu nebo nevýhodu, aby mohlo být tím, čím je. Není zde žádný vlastník čehokoliv. Žádné relativní vlastnictví. Ty jsi to. Ale to není něco, co můžeš dostat nebo dosáhnout. V tom, že jsi, co jsi, nemůžeš nic získat a nic ztratit. Nemůžeš dostat více nebo méně než to, co je. Co se tedy dá dělat? Protože to jsi, musíš dělat další zkušenost tvého Sebe. Nemůžeš přestat realizovat sám sebe. Je to nekonečný příběh.
Nisargadatta to nazval "oceánem utrpení". To bývá obvykle přehlédnuto. Oceán relativních zkušeností, který bude vždy plný utrpení. Strastiplné zkušenosti oddělenosti. Ty to nemůžeš zastavit. Neexistuje žádná jiná možnost zažít sám sebe. Bude to vždy zkušenost duality. To Jedno musí samo sebe zažít jako dvojnost. Z toho neexistuje žádná cesta ven. Někdy tady je sjednocení/jednota a někdy oddělenost. Jednotě se dává přednost a tomu druhému se chce vyhnout. Být jedno s milovanou jednotou a potom být zase oddělen.
Tazatel: A být před tím vším?
Karl: Být předtím je další pokus, jak tomu uniknout. Je to další pokus o únik. "Před tím se mě nic nemůže dotknout." "Když budu před vším, co se děje, tak jsem venku. Potom jsem nalezl místo, kde jsem osvobozen od utrpení." Ale KDO to potřebuje? Já já já ..a zase já. Je to krásné, ale Bohu dík není nic dost krásné. Když nemůžeš za všech okolností být tím, čím jsi, co to má potom za cenu to být. Být závislý na tom, abys byl před tím a netrpěl. Buď prostě ta lenost, kterou jsi. Buď prostě líný. Ale všichni ti řekli, že lenost je něco špatného a já ti říkám, že je to to nejlepší, co můžeš být.
Tvoje přirozenost/podstata je líný bastard, to víš. Kdybys mohl, zůstal bys nejradši v posteli a nikdy se neprobral z hlubokého spánku. Kdybys mohl...ale ted? Ale ted jsi vzhůru, teď už je pozdě. Teď se dějí všechny věci, než zase zmizí. A potom se dějí zase. Je to namáhavé, ale co se dá dělat?
Ale tvoje podstata nemůže být nikdy vyčerpaná, to je ten problém. Absolutní problém, že tvoje podstata je nevyčerpatelná. Snážíš se vyčerpat, jak se dá, ale nefunguje to. Stále znovu čerstvé, jako to bylo před tím. Nikdy se to neunaví, ničím. Neexistuje tedy žádná možnost se před tím stáhnout. Mohl by ses stáhnout od představy, že se můžeš stáhnout. To je ten poukaz: Není východiska.
