vostalpetr píše:Takže skutečná je z mého pohledu jen SČA, která je láskou a která je podstatou všeho, co je.
To co není láskou, je zabarvení existence myslí, je to "vidění skrz špinavé brýle" osobní mysli, a to je tím, co není skutečné. Skrz špinavé sklo je svět špinavý. V jasném poznání je skutečnost krásná, zářivá, je - dalo by se říct - až zázračná.
Je to, jako by se poznání nezastavovalo v povrchním poznávání skrz mysl a smysly, ale lehce šlo až za ego, za iluzi, až za osobní pohled skrz mysl.
A je možné zůstávat i v té mentální hře, pokud to baví, na to, jak co kdo proč nemůže být láskou, jak je co špatně, jak by co nemělo být, jak je kdo postižený horší osobní kvalitou, nižší inteligencí, než je norma, než by bylo žádoucí a přijatelné.
Takže,
když je ta tvoje SČA podstatou všeho, tak musí být i podstatou tý "špíny",
jak jinak by by ta špína asi tak mohla existovat ???
Pokud tady hraje někdo nějakou mentální hru,
tak jsi to ty, s tím svým zasraným dělením na Lásku a špínu,
to jsou katolický sračky a ty jsi katolická blbka...
Bohužel, bez světla a prostoru je to tvý poznávání a ta tvoje SČA leda tak pouze hovnem,
proto zákonitě píšeš sračky...
Pořád nechápeš o čem mluvím. Místo špíny na brejlích si můžeš dosadit "neprůhlednost optiky, kterou realitu vnímáš", nevědomost, kdy lepíš na objekty všechny možné nálepky, které znamenají cokoliv, co poznáváš jako něco jiného, než lásku.