vostalpetr píše:Nicméně nedokážu psát o ničem jiném, než o tom, co momentálně poznávám jako realitu.
Páč tě to tlačí do prdele...
Nikolivěk, je to tak, jak píše Honzam. Dalo by se mluvit o Milosti, kterou je možné přijmout a nebo nechat být. Pokud se nepřijme a nenechá být, pak může prudit.
Můžeš na mě zapomenout, můžeš na mě nemyslet, můžeš ignorovat to, co píšu, a je po prudění.
Rozumím, že může být těžké se mentální připoutanosti, i když prudí, zbavit.
Pánem svého života a svobodný jsi, když ovládáš mysl, ne ona Tebe.
Z pohledu toho, kdo hledá osvobození, nevyšpekuluješ žádné řešení.
Ale z pohledu Probuzeného, neexistuje nic jednoduššího.
Jestliže je jasné, že láska je vším, co je skutečné, tak to, co není láskou, není ničím skutečným.
To, co není láskou, je jen mentálním zbarvením v mysli, je možné prohlédnout mysl, že její projekce není skutečností, že to, co si myslíme, že víme, nemá s celistvým poznáním nic společného.
Takže jednoduše - to, co nepoznávám jako lásku, nemá smysl řešit, protože to neznám celé. Navíc moudrost říká: "Není to nic".
Ostatně i tohle znáš z praxe: Nedělej, co Tě nebaví. Nevěnuj pozornost tomu, co není láska.