Příspěvekod miroslav » úte 24. lis 2020 11:22:15
P.N píše:
Ok. Když budem hledat problém, tak je v tom, že ty svým projevem dáváš najevo, že jsi ten, kdo tomu (duchovnu) neomylně rozumí. Tohle ale dělala i Jana. Vostál například jede v duchu že i on je normální ego, a tak prostě klidně nakope doprdele, každýho, kdo je bezpochy taky i tím egem, ale staví se do role někoho, kdo ho jako by nemá, pro je šumák, a vše ví nejlíp. Protože bez nich, bez těch eg, by spolu prostě nikdo o sobě, o svých zkušenostech, životech, pocitech, atd, atd.. komunikovat nemohl. Že je tu hafo bláznivejch mistrů a jejich žáků, no co se dá dělat, to přece říka Vostál taky, ale holt pro každýho je ta fantasmagorie někde jinde. Čemu se divit, každý jsme jinde, protože naše ega jsou jiná, vše ostatní je stejné. Jen ty osoby, nebo osobnosti se liší. A jistý je jen jedno, že přesvědčovací styl tady nefunguje, a ani vlastně vysvětlovací, všeobecně. Páč kdo chce někomu naslouchat, naslouchá. Ať se to zas zdá jinýmu bláznivý, nebo jakýkoliv. Svoboda Miroslave, svoboda, s tím nic nenadělá ani sám Bůh. Co myslíš?
Zní to blbě, mnohé to provokuje ale u mně je to tak, že taky mám ego, ale nejsem ego. Vostál se asi chytil do toho, že mysl, uvědomování (vnitřní vědomé vidění), že to vše je ego. Že uvědomovat si (vědomě vidět) může jen ego. Mně se stalo že těžiště bytosti se posunulo z ega za ego. Vidím ego a jeho projevy, vasány, zvyky, jeho nesvobodu jeho potřebu sebepotvrzení, soutěžení, zažívání, zábavy atd.
Není živé, já jsem živý a dávám egu život, stejně jako žárovka v promítačce dává život filmu na plátně. To není vyčtenina, tak to žiju.
A jak se to stalo?
Odhodláním zemřít a opravdovým zemřením. Ne tělesným zemřením, to je houby smrt, ale naprostým zemřením všeho, vědomí, uvědomování atd. zkrátka zemřením já. Stalo se to při vzestupu hadí síly, kdy jsem nebyl schopen odolat a nenechat se zotročit pokušením, tak jsem zvolil raději svoji smrt, nicotu. nebytí. konec všeho.
A vtom nastala ta změna. nezemřel jsem a pokušení zmizelo, vykořenilo se a zůstala svoboda.... Ego se svými závislostmi se stalo předmětem pozorování a já jsem tím pozorovatelem, uvědomovatelem, poznávajícím, myslícím. Nejsem mysl, mys je nástrojem. A mohu kdykoliv s čímkoliv přestat a vrátit ten život - oživení - "energii" zpět do zdroje.
Elegantně to vyjadřuje koan "Bůh ohně si jde pro oheň" .
Asi nějak podobně se to asi stalo Ježíšovi či Buddhovi s Márou. Oni to neřešili smrtí, já jsem se ale neměl o co opřít, tak jsem volil raději smrt.
A to není všechno. Rozvinul naprostý a neosobní soucit. To není soucit ega, to je dotek sounáležitosti bytí všeho a všech. To není idea jednoty, to je dotek, to je Srdce.
Tak proto asi vyvolávám v lidech pocit že že jsem ten, kdo tomu (duchovnu) neomylně rozumí. Nerozumím.
Moje porozumění je pravděpodobně mnohdy relativně lepší, protože nevychází z nějakých předpokladů či postulátů, ale z praxe. Nicméně je to teprve začátek Cesty
A to co tady občas vyjadřuji prostřednictvím ega, ostatní duchovňácká ega často naštve. Čím je to duchovňácké ego větší, rozvinutější, pěstěnější, tím více.
Duchovňácké ego "žije" ve sféře žárlivých bohů.
viz zde:
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2012030010
