armin píše:Jana píše:V tom, co píšeš ty, je problém, že si bereš všechno osobně a tak se musíš utíkat k tomu, že jsi osvícená, láskou a že nic nemá chybu. případně jako Veil, že ve skutečnosti pro jistotu ani neexistuješ.
Problém je záležitost mysli, a když je mysl prázdná, kde by se vzal jaký problém, Miroslave?
Ty asi považuješ pojem prázdná mysl za to, že v mysli nejsou žádné myšlenky, žádné problémy atd.
Mluvíš o tom, jako by prázdná mysl byla jen pojmem, který se dá za něco považovat.
Jestli je rozpoznaná myšlenka, vize, představa jako prázdná, tak samo sebou v mysli není nic jiného, než myšlenky, které jsou prázdné, takže v mysli není nic skutečného, není v ní nic. Není v ní ani ulpívání na představě, že někdo druhý se potřebuje předvádět, sebepotvrzovat, jistojistě musí trpět strachem z vlastní bezvýznamnosti a podobně.
S čistou prázdnou myslí je vše čisté, ve své původní podobě. Proto v ní není potřeba nikoho hodnotit. Nenalézají se v ní vůbec žádné problémy. S čistou (prázdnou) myslí v Tobě a ani v nikom jiném nelze poznávat nic jiného, než jak říká E. Tomáš, nejvyšší pravdu, která samo sebou nemůže být jiná, než osvícená. Tím pádem odpadá potřeba dokazovat nebo předpokládat že jsi mimo osvícení.
A ještě něco, je tady ten paradox, že čistá prázdná mysl nijak nebrání projevu, který tady je. Dokonce všechna slova Mudrců a probuzených byla pronášena vždycky a jen s prázdnou myslí.
Je to zajímavé, jeden by řekl, že něco takového ani není možné, že k takové promluvě musí být mysl plná moudrých myšlenek. Ale oni mají prázdnou mysl a vůbec netuší, jaká bude další věta. Jde to z nich akosi samo. A říkají k tomu: "Ticho promlouvá", "Vědomí mluví" a podobně.