Reprezentativní vzorek občana

[Jana]

Já si to nemyslím,

to si myslíš leda ty, ty to sem píšeš, já vo pekle nepíšu,

ani kdybych se ztotožnil s peklem...

O tom pekle mluvila a psala ta má kamarádka, a díky tomu, že jsem s ní byla na jedné vlně, jsem jí rozuměla a mohla jsem si vyzkoušet, jaké to je. Ty ovšem nic takového dělat nemusíš.

[vostalpetr]

Vo pekle pokud tady vím píšeš jedině ty,

blbá katolická píča co má furt nějaký problémy s myslí a myšlením,

a v palici ji furt straší nějaký peklo,

a je mně u prdele že tady cituješ hovno vo nějakým pekle kohokoliv s kým se kamarádíš,

protože to vidíš úplně stejně...


Strč si svý peklo stejně jako tu svoji sebestřednou a pitomou lásku do prdele...

[Jana]

Vo pekle pokud tady vím píšeš jedině ty,

blbá katolická píča co má furt nějaký problémy s myslí a myšlením,

a v palici ji furt straší nějaký peklo,

a je mně u prdele že tady cituješ hovno vo nějakým pekle kohokoliv s kým se kamarádíš,

protože to vidíš úplně stejně...


Strč si svý peklo stejně jako tu svoji sebestřednou a pitomou lásku do prdele...

Ježiš, co Ti vadí?

Vždyť Ti to může být úplně jedno, ne?

Nějaká Jana i s tím, co si myslí, co píše, Ti přeci může být úplně volná.

Nebo jsi na tom, co píše, nějak závislý?

[vostalpetr]

A co ti na tom vadí že mně něco vadí ???

atd.

[vostalpetr]

Nebo jsi na tom, co píše, nějak závislý?

Jasně že ano,

já jsem Já, které způsobuje jak zblbnutí tak i vodblbnutí,

které je jak pitomostí tak moudrostí

to je to co je

Já...


Tudíž nejsem sebestředná píča který se nic nedotýká, to je jen zblbnutí Já...

[Jana]

Nebo jsi na tom, co píše, nějak závislý?

Jasně že ano,

já jsem Já, které způsobuje jak zblbnutí tak i vodblbnutí,

které je jak pitomostí tak moudrostí

to je to co je

Já...


Tudíž nejsem sebestředná píča který se nic nedotýká, to je jen zblbnutí Já...

Takže to, co jsem, za to můžeš Ty? A za to, co jsi způsobil, nadáváš tomu, komu jsi to způsobil?

[Jana]

Evi, tak se dostávám k tomu, abych Ti odpověděla, píšeš:

Jani, vnímat lásku je úplný nesmysl.

Opravdu jsi nikdy nevnímala lásku?

Už se ti to snažil vostál vysvětlit několikrát, že jediné co je "možné", je být láskou.... ale marné, marné a marné.

Všimla sis, že ten, koho opravdu miluješ, tou láskou už je? A že říkat někomu takovému, že by se měl nebo mohl stát láskou, je úplný nesmysl?

Reaguješ jako robot citu zbavený, bohužel.

Vidíš to a Petr Vostál mi zase říká naopak, že jsem pocitář, nejspíš proto, že to máte každý s těmi city nějak jinak.

Tvůj příběh, který jsi teď tady sdílela s přítelkyní nějak se mnou rezonuje, jinak bych nereagovala... protože je to zbytečné....

Rezonuje se mnou tím odporem vůči tomu, co tady žijeme.

Mám ohromnou radost, že jsem mohla dneska od ní slyšet, že už v ní žádný odpor k tomu, co je, není a že je v ní jen vděčnost za to, co je, protože Boží přítomnost nemá chybu.

Díky regresi jsem se kdysi vrátila do svého prenatálu, cítila pocity svých rodičů, hlavně mamky, vnímala akt početí, vnímala jsem, hlavně ten můj odpor se zde zrodit, kdy jsem se obrazně zuby nehty držela jakési "opony", která oddělovala svět tam a tady, abych se zde znovu nenarodila. Síla, nějaká síla byla silnější a jsem zde znovu a ten odpor mě provází, když si to tak uvědomuji, pořád. Nepatřím zde, není to tady moje doma, a zároveň vím, že si to nějak "zasloužím", být tady a....

Je mi z toho do pláče, a vůbec si nepřeju být litována ani nijaká slova, protože ta nepomohou.... jedině, co by mohlo zafungovat, uf a je to zase jen bohužel intelektuální dedukce, je přestat s tím bojovat.

Máš k tomu úžasně moudrý postoj.

Ale nevím jak. Nedá se to udělat, musí se to stát.

Moje maminka říkávala: "Kdo se smíří, netrpí."

Všechno ostatní je zbytečné a mnohdy zraňující, jako ty tvoje slova o lásce....

Tož tak...

Rozumím Ti. Když proti síle lásky, která srdce otevírá působí síla odporu, která srdce zavírá, je to zraňující a bolestné.

[Trini]

Je mi z toho do pláče, a vůbec si nepřeju být litována ani nijaká slova, protože ta nepomohou.... jedině, co by mohlo zafungovat, uf a je to zase jen bohužel intelektuální dedukce, je přestat s tím bojovat.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rezignace_(psychologie)

Rezignace (psychologie)


Rezignace v psychologii označuje stav osoby, který je manifestován pasivní apatií vůči zátěži a odevzdaností sebe sama osudu.[1]. K projevům jsou řazeny lhostejnost, depresivní stavy a bezmoc. Dochází k zániku osobních vztahů s okolím a vyloučení emočních projevů.[2]

Dlouhodobá zátěž, stres, může vyústit do rezignace. U osoby vystavené těmto vlivům se snižuje intenzita obranných mechanizmů, která nakonec vede k podlehnutí.[3] Jedinec dále nebojuje, činí dobrovolnou volbu vzdání se.[4]

U některých nemocných jedinců lze rezignaci pozorovat jako reakci na oznámení o závažném zdravotním stavu (např. diagnóza nádorového onemocnění), stejně jako u starých osob, které mohou mít sníženou motivaci ke zvládání zdravotních komplikací.[3] Ti přechází do stavu pouhého vegetování a čekání na smrt. V tomto smyslu lze rezignaci označit jako předčasnou smrt či psychickou smrt.[4]

[Trini]

Všechno ostatní je zbytečné a mnohdy zraňující, jako ty tvoje slova o lásce....

Protože je to jen povrchní, nesmyslné plácání. Boží člověk o lásce nemluví. Proč taky, když láska, soucit a pochopení proudí z každého jeho projevu. Bohužel je jich strašně málo. Potkat Božího člověka je opravdový zázrak.

[Jana]

Všechno ostatní je zbytečné a mnohdy zraňující, jako ty tvoje slova o lásce....

Protože je to jen povrchní, nesmyslné plácání. Boží člověk o lásce nemluví. Proč taky, když láska, soucit a pochopení proudí z každého jeho projevu. Bohužel je jich strašně málo. Potkat Božího člověka je opravdový zázrak.

A co obráceně?

Ten, koho poznáváš jako Lásku, Boží nepochybně je. A paradoxně to nevyvěrá z úrovně, které dosáhl on, ale Tvé vlastní otevřenosti k poznání.

Proto Nisargadatta nevykládá ostatním: "Já jsem láska, protože jsem toho dosáhl, protože jsem Boží člověk", ale naopak říká tázajícímu se na lásku:

"Vy jste láska, když se jí nebojíte."


A ten dovětek je dost důležitý.

Je to vlastně jediný důvod, proč se objevuje onen odpor vytvářející ze života peklo.

[Trini]

Všechno ostatní je zbytečné a mnohdy zraňující, jako ty tvoje slova o lásce....

Protože je to jen povrchní, nesmyslné plácání. Boží člověk o lásce nemluví. Proč taky, když láska, soucit a pochopení proudí z každého jeho projevu. Bohužel je jich strašně málo. Potkat Božího člověka je opravdový zázrak.

A co obráceně?

Pravda je jen jedna, neobratná.

[Trini]

Je to vlastně jediný důvod, proč se objevuje onen odpor vytvářející ze života peklo.

Proč ti v mysli pořád straší peklo? Proč si myslíš. že život je peklo? Pokud vím, tak Nisargadatta nikdy o nějakém pekle nemluvil.

[Trini]

Proto Nisargadatta nevykládá ostatním: "Já jsem láska, protože jsem toho dosáhl, protože jsem Boží člověk", ale naopak říká tázajícímu se na lásku:

"Vy jste láska, když se jí nebojíte."

Proč tolik ulpíváš na tom, co Nisargadatta někomu - jednomu jednou řekl? Vždyt sám řekl, že se tím ostatní nemají zabývat.

Je-li vše/někdo láskou, tak je to bez jakýchkoliv podmínek - kdyby, když, jestli. To by snad mělo být jasné i tobě.

[Trini]

"Vy jste láska, když se jí nebojíte."

Nisargadatta tohle řekl někomu, kdo to měl právě v tom okamžiku slyšet. Jetli se to nějak dotýká i tebe, tak se zřejmě bojíš lásky.

[Jana]

Je to vlastně jediný důvod, proč se objevuje onen odpor vytvářející ze života peklo.

Proč ti v mysli pořád straší peklo? Proč si myslíš. že život je peklo? Pokud vím, tak Nisargadatta nikdy o nějakém pekle nemluvil.

Nevěřila bys kamarádce, že skutečně prožívala strach z pekla, když psala:
"...dokonce se obávám pekla kam jsem se po střelbě klouzala...cítila jsem nenávist a soud..." ?

To, čemu říkám peklo, je prožívání něčeho podobného, o čem píše Tara:

"Nepatřím zde, není to tady moje doma, a zároveň vím, že si to nějak "zasloužím", být tady a....

Je mi z toho do pláče, a vůbec si nepřeju být litována ani nijaká slova, protože ta nepomohou....."?

A je ve mně nesmírná radost, když se podobné peklo rozplyne a namísto něj ten život nemá chybu.

Proto mě zajímá ono vysvobození z toho.

[Trini]

Je to vlastně jediný důvod, proč se objevuje onen odpor vytvářející ze života peklo.

Proč ti v mysli pořád straší peklo? Proč si myslíš. že život je peklo? Pokud vím, tak Nisargadatta nikdy o nějakém pekle nemluvil.

Nevěřila bys kamarádce, že skutečně prožívala strach z pekla, když psala:
"...dokonce se obávám pekla kam jsem se po střelbě klouzala...cítila jsem nenávist a soud..." ?

Jako křestanka si zřejmě myslela, že by za to mohla přijít do pekla - po smrti, a měla z toho strach. Můžeš se jí na to zeptat, co tím myslela.

To, čemu říkám peklo, je prožívání něčeho podobného, o čem píše Tara:

"Nepatřím zde, není to tady moje doma, a zároveň vím, že si to nějak "zasloužím", být tady a....

Je mi z toho do pláče, a vůbec si nepřeju být litována ani nijaká slova, protože ta nepomohou....."?

Zrovna tak se můžeš zeptat Tary, jestli se domnívá prožívat peklo. Podle mne ne. Občas bude zřejmě smutná a bude se cítit odcizině, ale určitě ne pořád. Peklo je podle křestnaských pojmů něco jiného - nepřetržitě tvrvající úděsná hrůza a utrpení.

Pro bytosti z jiných - vyšších - dimenzí může mít prožívání tohoto světa úroven pekla (realtivně), nebot tolik lidských bytostí prožívá denodenně obrovské bolesti a utrpení a oni s nimi soucítí. Jejich úkolem je zde být, udržovat svou čistou, vysokou energii a zabranovat tak, aby se energie tohoto světa nepropadala dál a dál. Prostě být v tomto světě, ale nebýt z tohoto světa.

[Alfons]

Díky regresi jsem se kdysi vrátila do svého prenatálu, cítila pocity svých rodičů, hlavně mamky, vnímala akt početí, vnímala jsem, hlavně ten můj odpor se zde zrodit, kdy jsem se obrazně zuby nehty držela jakési "opony", která oddělovala svět tam a tady, abych se zde znovu nenarodila. Síla, nějaká síla byla silnější a jsem zde znovu a ten odpor mě provází, když si to tak uvědomuji, pořád. Nepatřím zde, není to tady moje doma, a zároveň vím, že si to nějak "zasloužím", být tady a....

Je mi z toho do pláče, a vůbec si nepřeju být litována ani nijaká slova, protože ta nepomohou.... jedině, co by mohlo zafungovat, uf a je to zase jen bohužel intelektuální dedukce, je přestat s tím bojovat.

Jasnovidec Jackowski někde poznamenává, že jako dítě se v noci probouzel a intenzivně plakal, že je tady a že tu nechce být, což nikomu nedávalo smysl, ani jemu.

Tam "za oponou" je to sice krásné, ale pokrok ve vědomí je tam malý. Ono když tě hodí do vody tak se taky rychleji naučíš plavat, oproti meditování o plavání na slunné pláži .

Mě pomohlo když jsem uviděl Christinu von Dreien. Probudila srdeční čakru. A protože protékat světlo z vyšších čaker mi již trochu bylo umožněno, uvědomil jsem si zbytečnost obviňování druhých. I zbytečnost vysvětlování (Janě srdeční čakra září, nikoli už čakry nad ní, a tak marně/zbytečně vysvětluje a vysvětluje; Vostálovi se do jisté míry otevřela 6. čakra, ale protože má mimo ní otevřené už jen dolní 3, je jeho chování vysvětlitelné).

"Přestat s tím bojovat" ale neznamená přestat se snažit. Protože pak se utopíš. Jakož i v panické snaze udržet se nad vodou. Prostě se nějak musíš naučit plavat. Mě pomohlo, když jsem (kvůli pochopení čakrálního systému) "zápasil" s Ra učením. Plus Christina.

[vostalpetr]

(Janě srdeční čakra září, nikoli už čakry nad ní, a tak marně/zbytečně vysvětluje a vysvětluje; Vostálovi se do jisté míry otevřela 6. čakra, ale protože má mimo ní otevřené už jen dolní 3, je jeho chování vysvětlitelné).

Mé chování je vysvětlitelné zcela jinak,

kdybys nebyl blb pochopil bys, že kritizuji otevření pouze jedné čakry,

přičemž je zcela u prdele která že to bude...

To co tady předvádí ta zasraná blbka, to je právě ukázka toho, jak ti začne mrdat když se pouze otevře jedna čakra, jedno která,

zákonitě ti musí mrdat at už jde o jakoukoliv čakru...

Jestli to něříká Ra, tak to rozhodně říkám já...

[Jana]

Je to vlastně jediný důvod, proč se objevuje onen odpor vytvářející ze života peklo.

Proč ti v mysli pořád straší peklo? Proč si myslíš. že život je peklo? Pokud vím, tak Nisargadatta nikdy o nějakém pekle nemluvil.

Nevěřila bys kamarádce, že skutečně prožívala strach z pekla, když psala:
"...dokonce se obávám pekla kam jsem se po střelbě klouzala...cítila jsem nenávist a soud..." ?

Jako křestanka si zřejmě myslela, že by za to mohla přijít do pekla - po smrti, a měla z toho strach. Můžeš se jí na to zeptat, co tím myslela.

V době, kdy říkala, že vnímala klouzání do pekla, říkala, že ona svůj život prohrála.

Když mluvím o prožívání pekla, tak tím míním nějakou situaci, ve které se bytost cítí zoufalá a nenalézá z ní východisko.

A je zajímavé, jak pouhým posunem pohledu to, co se jevilo zoufalé a beznadějné se prozáří klidem, mírem, radostí a štěstím.

Ale zřejmě i tahle možnost musí dozrát. Bez toho je každé vysvětlování zbytečné.

[Alfons]

(Janě srdeční čakra září, nikoli už čakry nad ní, a tak marně/zbytečně vysvětluje a vysvětluje; Vostálovi se do jisté míry otevřela 6. čakra, ale protože má mimo ní otevřené už jen dolní 3, je jeho chování vysvětlitelné).

Mé chování je vysvětlitelné zcela jinak,

kdybys nebyl blb pochopil bys, že kritizuji otevření pouze jedné čakry,

přičemž je zcela u prdele která že to bude...

To co tady předvádí ta zasraná blbka, to je právě ukázka toho, jak ti začne mrdat když se pouze otevře jedna čakra, jedno která,

zákonitě ti musí mrdat at už jde o jakoukoliv čakru...

Jestli to něříká Ra, tak to rozhodně říkám já...

Ra by jistě netvrdil mrdat, ale možná by Janu taktně upozornil na určitou nevyváženost a z ní pramenící zkreslené vnímání.

Podle mého a jistě nejen mého úsudku by se k tobě hodil jiný Ra výrok:
Tudíž vidíme takzvané šílenství, které může často nastat, když se entita pokouší polarizovat rychleji, než může být zkušenost vstřebána.