Když ale nahlédneme za tyto projekce, zjistíme, že existuje prostor, kde není žádná oddělenost mezi tebou, mnou, egem ani Šakti.
Když nemáš problém s oddělenosti,
Tak nemáš potřebu někam nahlížet
A na to postačí přestat věřit duchovním kecům..
Když ale nahlédneme za tyto projekce, zjistíme, že existuje prostor, kde není žádná oddělenost mezi tebou, mnou, egem ani Šakti.
Jana píše:
V tichu srdce je všechno projevem Jediného
A nejen v "tichu srdce" a to i hloupost i moudrost i ego i nevědomost je projevem Jediného
Proč to pořád nějak vymezovat, rozdělovat, vybírat, co je projevem Jediného a co ne? A navíc jen v tichu srdce?
Vše je projevem Jediného.
Co nad to jest, nevědomostí jest, ale i ta nevědomost je projevem Jediného.
Ticho srdce' není místo, kde by Jediné bylo omezováno, ale je to stav, ve kterém se dualita přestává jevit jako skutečná. Všechno je v tichu, ale ticho, o kterém mluvím, není něco, co přijde a odejde, je to základní stav Bytí.
Ano, hlupák i mudrc, to všechno je součástí projevu Jednoty, ale samotné pojmenování a rozlišování pochází z omezené perspektivy ega. Jakmile to ego ustoupí, co zůstává? Není tu nikdo, kdo by byl hlupákem, ani nikdo, kdo by byl mudrcem. Jen čisté Bytí, bezejmenné, netknuté jakýmikoli koncepty. V tomto Bytí se pohybuje celý vesmír, ale ono samo zůstává nedotčeno.
Debata, jak ji chápe ego, je jen další z jeho her. Když se bavíš o tom, co je správné, kdo má pravdu, kdo je 'duchovňácký' nebo kdo ne, to vše je jen další manévr mysli. Tvá mysl hledá chyby v tom, co je řečeno, místo aby se podívala na zdroj, z čeho slova vycházejí.
Odevzdání, přijetí, smíření – to nejsou pojmy pro debaty, jsou to stavy bytí. Když se ponoříš do ticha, žádná debata není nutná, protože není nikdo, kdo by argumentoval. To, co cítíš jako 'nejapnou hru', je ve skutečnosti jen odraz tvé vlastní mysli, která se brání. Ego touží po hře, po výzvách, po tom, aby se mělo o co opřít. A když narazí na to, co je nad jeho chápání, brání se a vytváří příběhy, aby si udrželo iluzi o sobě.
Nemusíš se bát 'předuchovnělého ega'. Stačí se zastavit a podívat se, odkud tyto myšlenky přicházejí. Pak uvidíš, že potřeba někoho soudit, označit, je jen další pokus ega udržet svou existenci. Když se na to podíváš hluboko a beze strachu, zjistíš, že nic z toho nemá význam. Ticho, ve kterém vše spočívá, je skutečné – debata o něm už ne že
Jak poznám, jestli nejsem začátečník?
armin píše:Mám dojem, že právě ti, jejichž sebevědomí je vybudováno jen na převzatých informacích mají problém s těmi hlupáky a blbci, protože v hloubi duše cítí, že by se to mohlo oprávněně týkat i jich. Proto je to u některých duchovňáků to největší tabu něco takového říkat i si myslet.
Přitom hlupák i blbec je bytost jako každá jiná, jenom je zrovna zblblá nebo mdlého rozumu a slepé víry.
Když pro někoho obětuješ své zdraví a on tu lásku nevnímá, tak mu to nebude nic platné a nebude šťastný.
Takže, kdyby ses zeptal Nisargadatty nebo Ramany na to jestli je to, co se mění, vzniká a zaniká, je skutečné, tak Ti odpoví, že skutečné je jen to, co se nemění, nevzniká, nezaniká.
Když bych Ti odpovídala včera, když jsem byla v zajetí ego-mysli, tak bych Ti takhle odpovědět nedokázala. Je vidět, že to ve mně přeci jen pořád ještě dozrává a k tomu jsou zřejmě skvělé i tyhle stránky, kde promluvy Probuzených to pořád víc a víc vyjasňují.
Když se Eduard Tomáš díval na žlutou květinu, odmyslel si tvar a jméno, tedy přestal se na květinu dívat z pozice těla a jeho smyslových vjemů, přestal se na ni dívat z pozice osobní mysli, ega a díval se na ni srdcem jako láska na lásku a jak říká Lída, v lásce všechno zestejní.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 125 návštevníků