Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Tomášová o tom řekla, že každý má svou vlastní cestu - např. někdo potřebuje právě to škatulkování. To je v pořádku. Ale moje cesta to není.


Jistě,

Každý má vlastní cestu,

Ale já nepíšu o cestě, ale o principu duchovní cesty

Nikterak nekonkretizuji co by kdo měl dělat, jen popisují jakým způsobem se dojde k osvícení

Ty

O tom nic nevíš a tak popisujes jen opak duchovní cesty,

Ztotožňování, vizualizováni a sebeoblbovani

To je také cesta, která vede maximálně k sebeoblbnuti do extáze a sebezapomeni

Kdy jsi ničím nebo spíše tím, s čím se ztotožnila



Ty nepíšeš o duchovnu,

Ty píšeš o hovnu ztotožňování a oblbování

Opaku duchovní cesty !!!


To je ten rozdíl

Kundo zpitoměla!


A teď táhni do prdele i s těmi svými novými hovny co tady roky seres !

[salmo1cz]

Prostě otevři svou mysl....
Samozřejmě.
Thalés z Miletu. 620 př.n.l. Poznej sebe sama.
Jak už jsem psal, Patanžali byl nejenom otec jógy, byl i jazykospytec takže se můžeme podívat co slovo samadhi vlastně znamená.
sam-a-dha-i

sam=kompletní

a=směrem k

dha=směřovat

i=se znalostí
Jóga je možný ale ne nutný prostředek.
Mě se třeba zastavila mysl, když mě otec požádal o vypleti,, pár řádků mrkve,, 5 řádků každý řádek měl 80 metrů... to se zastavilo i otáčení země když jsem to viděl.

[salmo1cz]

Princip duchovní cesty je o poznání Skutečnosti.
Skutečnost je nedvojnost, není tu žádný další princip.
Terminál ze kterého vše vzniká a kam se také vše navrací.
Všude a ve všem je to vidět, možno vnímat.

Dělat stejné věci a očekávat jiný vysledek je znakem šílenosti.
Albert Einstein.

[salmo1cz]

Kdo je mudrc, zřék, zřéc.
Ten kdo ví všechno?Ne.
Je to ten kdo vidí princip.
Ten kdo vidí myšlenku.

[vostalpetr]

Eduard Tomáš to popisuje jako přirozené sebeodevzdání - Bud vůle Tvá. Na mužského velikánský výkon.

A ty si představuješ pod pojmem meditace jako co ?

Meditace je stav uvolnění se od jakékoliv vůle

Tedy od jakéhokoliv zaměřování pozornosti nějakým směrem

A samozřejmě od jakékoliv snahy o něco

Takže to by mohlo být to sebeodevzdání


Raději ovšem používám pojem přijmutí, což je stav otevřenosti

Nežli sebeodevzdání, což by mohlo být i negováni či zaměřování pozorností


Žádný výkon to není,

Jen se to blbé " dělá"

[vostalpetr]

Kdyby to bylo tak jednoduché, jak to popisuje Vostálpetr, tak se to tady jen hemží samými osvícenými.

Jasně že to je jednoduché,

V podstate se to samo praktikuje kdykoliv jdeš spát

Problém je jen v tom, že spánek prostě není meditace

A připoutanosti tě "stáhnou" do nevědomosti tamasu a nicoty

Meditace je něco mezi bděním a spankem

Není to ničím a ani něčím

Vědění a ani nevědění

Uvědomění a ani neuvedomeni


Je to prostě stav otevřenosti

Kdy většina lidí prostě usne...

[vostalpetr]

to Eduard Tomáš nádherně popisuje, ale je to samozřejmě už pro velmi pokročilé:


838.

Medituji už mnoho let, prakticky celý život, a přece po dlouholetém cvičení a studiu jsem přišel do stavu, s nímž si nevím rady.

Pokuste se mi popsat Váš stav.

Je to jednoduché. Jakmile se začnu soustředit do srdce, což dělám skoro pořád, nastane v srdci pocit rozpynutí, který se stále stupnuje, až už to dál nejde.

To je skvělé, buddte rád, tohoto stavu dosahuje jen málo lidí.

Já nejsem rád, a to právě proto, že to dál nejde, at dělám, co chci. Jak mám pokračovat, co mám dělat? Vím, že je to hluboký stav, ale já bych si přál ho prohloubit až k Poznání. Jsem stár a času mám proto málo. A tolik už cítím blízkost Nadjá. Jakoby bylo za dveřmi.

Nic.

Co nic?

Nedělejte nic! Všechno, co se nyní stane, udělá Nadjá za Vás. Právě proto došlo k stagnaci. To je výzva pro Vás, abyste přestal usilovat a předal všechnu akci Bohu. Vy Ho jen proste, aby Vás úplně ovládl, aby si Vás přivlastnil a vzal za svého a pak Vás použil jako svůj nástroj k dobru lidí i všech ostatních bytostí. To je všechno, co smíte udělat.

V tom závratném tichu nemohu vlastně dělat skoro nic. A přece se tu a tam snažím.

Tak jen v něm spočívejte a oddaně čekejte na to, co se stane. Tady platí Eckhartovo pravidlo: Nic nemít, ničím nebýt a o ničem nevědět.

Já za tebe nic neudělá,

Musíš prostě splnit podmínky, řekneme něco jako duchovní zákony

A jednou z těch základních podmínek je puštění vlastní vůle

Což není až tak jednoduché, protože je to řízeno vasanami, vlastní vůle jsou v podstatě naše připoutanosti

Takže již samotné pozorování ukazuje že je zde nějaká připoutanost
k něčemu co je pozorovano tedy je zde ta vůle

Dznaninove by řekli, že když se pozornost uvolní od pozorování

Spočine sama v sobě

A pozornost sama o sobě je Vědomí

Takže meditace je negaci (lépe řečeno uvolnění) všech směru pozorování

To říká Mahárádž a já říkám tu závorku..

[vostalpetr]

To vše se spíše vztahuje k realizaci Armanu,

Což je spíše podružná záležitost

Důležitější je realizace Bráhmanu

Protože realizace Atmanu nerozpouští připoutanosti

Tam je to podobné, jenže taky zcela jinak

[vostalpetr]

Proto Nisargadatta správně říká, že sebeuskutečnění je nepředpověditelné. :)


No jistě

Protože je třeba se uvolnit a nebo rozpustit připoutanosti

A ty jsou jak známo z větší části nevědomé

Takže to nemá nikdo pod kontrolou


Jenže právě vasany jsou právě tou naší vůli

Kterou je třeba pustit



Na vasany radil Tomáš prodychvani těla

Což je správný postup

Ještě lépe je se otevřít všeprostupující Šakti

To prvé je duplikát to druhé originál...

[vostalpetr]

Potlačení vasan vcelku ego zvládne tou koncentraci s uvolněním,

Jenže rozpouštění vasan může úspěšně dělat pouze UV

Takže zaručené rady dznaninů s nezaujatý pozorováním

Či milování boha a nepřátel, náhled že vše je láska nebo bozi

To jsou spíše škodlivé vytrzeniny a slátaniny a oblbovacky

A nějaký neosobní pozorovatel to je naprostý nesmysl

Existuje neosobní pozornost, jenže ta nic nepozoruje tak jak to činí ego

Proto se mluví také o jednotě pozorovatele pozorování pozorovaného


A ne jak píše idiotka Jana že pozorovatel a pozorované je jedno

To je popis ztozneni

Ale to je jí u prdele, ona se jen potřebuje oblbovát a ztotožňovat..

[vostalpetr]

Skutečná duchovnost nespočívá v tom, že „nikdy necítíme hněv“, ale v tom, že ho dokážeme prožívat tak, aniž bychom jím byli zcela pohlceni. Že si v jeho průběhu všímáme, co se v nás děje – jak reaguje tělo, jaké myšlenky se objevují, co bychom nejraději udělali – a přesto neztrácíme schopnost volby.

Ale kdeže,

Je třeba se naučit serfovat na jakékoliv emoci a klidně se s tím lze i ztotožnit

A pěkně sí tu jízdu užít

Je prostě dobré mít svou "šťastnou myšlenku"


S duchovnem to má společné pouze to,

Že i toto je třeba pustit

A ne to prohlašovat za Nirvanu...


Na to ovšem séru, já jsem osvícený !

[vostalpetr]

takovém okamžiku nejsme hněvem „uneseni“, ale jsme s ním v kontaktu. Víme, že hněv prochází námi, ale nejsme s ním ztotožněni – nejsme tím, kdo se hněvá. Právě tento vnitřní odstup, i když je velmi jemný, vytváří prostor pro změnu. Místo automatické reakce se objevuje možnost odpovědi – a v tom spočívá jeho transformační potenciál.

Kdepak,

Nejlépe je tím být, to je jízda, to je krása, to je nirvána ztotožnění

Extáze jak z praku !

To je přece to nejvyšší !




Krása ztotožnění !!!

Všechno je přece láska, takže i to ztotožnění je láska...

[vostalpetr]

Nevýhodou emocí je ovšem jejich pomíjivost

Vydrží být aktivní pouze dočasně a pak se zase stáhnou do nevědomí

Takže je třeba k úspěšnému serfovani a ztotožňování udržovat si svou vlnu

Neustálým opakováním, čímž jí dodáváme energii

A můžeme zvesela serfovat a užívat si krásu sportování...






PS.

To je jednota pozorovatele a pozorovaného !