Re: Svoboda
Příspěvekod Návštěvník » úte 20. srp 2019 9:29:28
Vědomí je SVOBODA
Jiří Krutina
Nelze – z principu hledat svobodu v čemkoliv, co si můžeme jenom uvědomovat, v myšlenkách, emocích, jakýchkoliv pocitech sebe či impulsech k řeči a jednání. Přitom právě zde svou „svobodu” mnohdy skutečně hledáme.
Je skutečnou svobodou moci projevit okamžitě, co cítíme nebo sdělovat ihned vše, co nás napadne či prostě dát průchod jakémukoliv “spontánnímu” chování?
Přitom v každém okamžiku, za jakékoliv situace, za všech dob a ve všech zkušenostních prostorech je to pouze samo vědomí, které je Svobodou. Proč?
Protože vědomí jakékoliv věci, myšlenky, emoce, pocitu sebe, impulsu k jednání a řeči není samotnou věcí, myšlenkou, emocí, pocitem sebe, impulsem k jednání a řeči, ALE z principu všeho toho prosté – a tedy svobodné vědomí samé.
Jsme-li prosti jakýchkoliv forem “napětí” či impulsů k jednání, řeči či projevování, je to pak samo pole vědomí, které nám umožňuje jednat a hovořit skutečně svobodně.
Svoboda začíná ve vědomí. Je skutečnou “svobodou slova” možnost cokoliv říct, jakkoliv se chovat, zkrátka projevovat, když není projevem svobodného vědomí, ale nevědomým napětím či impulsem jako “katarze”?
Abychom mohli hovořit například o skutečné “svobodě slova”, musí prvně být samo slovo svobodným projevem širšího vědomí v nás a nikoliv jenom “křečí” či “spasmem” nebo tzv. okamžitou “spontánní” reakcí.
Vědomí má moc transformovat náš běžný život a osvobodit jej od všeho, co je v něm zdrojem diskomfortu či nemoci.
Základní projev naší nesvobody spočívá v pohlcení našeho vědomí v námi vykonávaných aktivitách, prožívaných zkušenostech až do úplného ztotožnění se s nimi. Kdykoliv je naše vědomí příliš zaměřené nebo soustředěné jedním směrem, na jednu konkrétní skutečnost, ztrácíme ze své zkušenosti samo širší pole vědomí, které podobně jako prostor obklopuje nás jako celek i uvědomované věci. Například při práci na počítači nebo při sledování filmu nebo hraní počítačových her si můžeme být sice vědomi to, co sledujeme, ale nemusíme si být vědomi například vůbec našeho těla, například nohou a dolní části a prostoru kolem nás a věcí v něm se nacházejících. Jsme tedy “při vědomí”, ale nejsme vědomí a vědomím samým. To je základní nesvoboda, ze které plynou nesvobody další.
Vědomí samo není nijak zaměřené, jeho základní charakteristikou je, že jde o subjektivní prostorovost – pole, které podobně jako prostor obsahuje a obklopuje uvědomované věci, je od nich neoddělitelný, ale přeci současně naprosto kvalitativně různý a rozlišený. Život ve sféře samotného vědomí je podoben životě v prostoru a jako samotná cítící prostorovost. Vědomí vše v sobě obsahuje a současně je od všeho různé.
Proto k “osvobození” od všeho, co si můžeme uvědomovat, vede skrze schopnost ztotožnit se se samotnou prostorovostí prostoru. Prvním krokem k tomu je zvýšení intenzity vědomí těla jako takového, jak jej cítíme z nitra a skrze něj začít skutečně pociťovat prostor vně a kolem těla i všechno, čeho si v těchto prostorách jsme vědomi, jako rozšíření prostoru vědomí samotného prostého všeho, co si v něm můžeme uvědomovat. Osvobození či rozšíření svého vědomí tak můžeme chápat jako základní přesun od zaměřeného vědomí či pozornost řízené z určitého prožívaného já k nezaměřenému prostorovému vědomí všech našich zkušeností, včetně já a uvolnění mechanismu pozornosti ve ztotožnění se samotným vědomím prožívání sebe, těla i jeho prostorů jako celku. Ztotožněním se samotným prostorem vědomí kolem a v nitru nás se nejen osvobozujeme od pohlcení v jednotlivých uvědomovaných zkušenostech, ale současně můžeme svobodně intenzivněji vnímat vše, co zakoušíme, ať to je z pohledu afinity příjemné či nepříjemné. Svoboda vědomí není jenom “svobodou ze” všeho, v čem je naše vědomí pohlceno, ztotožněno a omezeno, ale i svoboda k intenzivnějšímu vědomí všech uvědomovaných zkušeností. Skutečná svoboda je vysvobození z nevědomého navyklého procesu ztotožňování se s uvědomovanými zkušenostmi, tedy s tím co si můžeme pouze uvědomovat a ztotožnění se s cítícím prostorovým vědomím, ve kterém zakoušíme všechny věci a fenomény, ať už v nitru nebo vně.
„Osvícení“ tedy probuzení do sféry samotného vědomí znamená tedy primárně rozpoznání a ztotožnění se s prostorovým polem vědomí našeho prožívání jako celku. Vědomí je primárním zdrojem, ale centrem nejen našeho bytí, ale i bytí všeho ostatního. Naše duchovní centrum pak zakoušíme jako silový bod-centrum či těžiště celého pole vědomí, kterým jsme. Jak naše prostorová konfigurace či rozsah vědomí je proměnlivý, tak podobně i naše duchovní centrum není fixní.
Jedinou skutečnou svobodu můžeme hledat skrze vědomí a ve vědomí. Vědomí přináší svobodu plně vnímat vše, co si uvědomujeme a zakoušíme, ale bez ztotožnění či pohlcení v zakoušeném.
To červený je špatně...