Když bude nějaký "srdcař" volat po blaženosti pro všechny, měl by vědět, že tím zároveň zákonitě přivolává utrpení, které tu případnou blaženost vyváží. V každém okamžiku je všechno existující blaho vyváženo stejně velkým utrpením, proto je prožitek své vlastní blaženosti bezohledný vůči druhým. Směřování k blaženosti je tak působením utrpení - vytváření vln na hladině, které mají svůj blažený hřbet a útrpný důl.
Buddha učil střední cestu - klidnou hladinu.
S těmi pocity lze jistě souhlasit,
ale jinak žádná cesta (střední, dlouhá, krátká) neexistuje,
to co existuje je prostě ZASTAVENÍ,
ke kterému dojde spontánně mimo chtění a nechtění...
Jinak pocitáři jsou vlastně neštastní lidé, co se honí za štěstím,
přičemž dle mého názoru štěstí je přirozený stav ega,
nebot ego je odrazem Skutečnosti,
to jen když ego zblbne pomocí negativních pocitů,
jako se stalo např. Budhovi a Ježíšovi
tak začne usilovat o nějakou tu nirvánu či nebeský království apd.
a začne vymýšlet "cesty" střední a úzké a jinak všemožně pitomé....
Pro "hlupáky pak platí Maharadžovo :
"MUSÍTE VYVINOUT OBROVSKÉ ÚSILÍ UDĚLAT NIC"
bohužel tou svou snahou zase ovšem vytvoří nějakou karmu takže dojde ke zkreslení....