Princip

[vostalpetr]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Gavrilo_Princip

[vostalpetr]

https://www.zbozi.cz/vyrobek/principy-k ... y=principy

[vostalpetr]

https://www.aldebaran.cz/astrofyzika/ko ... incipy.php

[vostalpetr]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dirichlet%C5%AFv_princip

[vostalpetr]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Princip_n ... ohyb%C5%AF

[vostalpetr]

Jo a abych nezapomněl :


PRINCIP NÁBOŽENSTVÍ

Principem náboženství je ztotožnování se s objektem uctívání, výsledkem je pak extáze a vzniklý stav který bravurně popsal Šavel (čili Pavel) :

"Nežiji již já ale Kristus ve mě"

Velmi často je tento princip ztotožnování se s pozorovanými jevy považován i za princip duchovní...



PRINCIP DUCHODNÍ

Duchovním principem je naopak rozpouštění všech různých připoutaností, vrcholným stavem je pak nirvána (vyvanutí)

[vostalpetr]

PRINCIP PITOMOSTI

Principem pitomosti je neschopnost udržet myšlenku a neschopnost opustit myšlenku



https://www.youtube.com/watch?v=hMH7Or-LUEo

[salmo1cz]

Prázdný důvod nemůže být důvodem k jevu.Proto jsem se ptal, proč se tyto atrakce(samadhi) vlastně dějí.
Duchovní srdce se manifestuje jako spojení s Bohem, proč se nemanifestuje třeba ultras fanouškům při pohledu na míč, nebo snad ano?

[vostalpetr]

To se mě jako ptáš na princip koncentrace ?

Inu ne každé pozorování je koncentrace, koncentrace je prostě zaměření pozorování s co největší intenzitou jedním směrem,

což se ti asi při pozorování třeba fotbalu či ukopnutého palce v žabkách nejspíš nepovede,

prostě záleží na intenzitě pozorování.


Ale nejen to,

intenzita pozorování je důležitá z toho důvodu, aby se mysl stala jednobodově zaměřenou,

a pak je ještě třeba (což se většinou už děje poněkud nevědomně) byla i ta koncentrace byla puštěna a došlo k uvolnění koncetrace,

pak dojde k tý realizaci....

Jednobodová mysl přijde o oporu toho jednoho bodu k němuž se vztáhla


Definice koncentrace proto zní ((Maharadž)) : "Musíte vyvinout obrovské úsilí udělat nic"


To je známá věc, často se místo koncentrace používá nějaká činnost (zpěv či tanec) a pak se najednou prudce ta činnost utne a zastaví

a v tom zastavení se a uvolnění se od té činnosti může dojít k realizaci....


Rozhodně se ale takto nedají rozpouštět vasány, jen se na kratší dobu potlačí jejich působení...


PS.

Není to tedy tak jak se to občas chápe že je koncentrace lejzr kterým se propálíš do samadhi,

protože to slouží pouze k uklidnění mysli...

[vostalpetr]

PS.

Páč se koncetrace takhle pitomně chápe jako nějaké propálení se někam,

tak je doporučováno směřovat pozorování dovnitř, povětšinou na něco co koresponduje na úrovni já s úrovní Já,

obvykle tedy vědomí, pozornost, bytí, srdce a pocit štěstí,

přičemž pak jsou takto zcela zbytečně vytvářezy připoutanosti ega,

v podstatě je naprosto jedno, jestli se koncetruješ na psí hovno nebo nějaký srdce,

nebot jde pouze o jednobodovou mysl která je následně puštěna,

čím se pozorování vrátí zpět do svého zdroje a zůstane zde pozornost sama o sobě a to je již to hledané samozářící Vědomí...

[armin]

v podstatě je naprosto jedno, jestli se koncetruješ na psí hovno nebo nějaký srdce,

nebot jde pouze o jednobodovou mysl která je následně puštěna,

čím se pozorování vrátí zpět do svého zdroje a zůstane zde pozornost sama o sobě a to je již to hledané samozářící Vědomí...

Asi není koncentrace jako koncentrace.
Jednobodová mysl nastává při "pozornosti na pozornost"
Předměty pozorování logicky zmizí, je jen pozornost. Žádné uvědomění těla, okolí, žádná myšlenka, žádný pocit, žádná orientace atd.

A když se z tohoto pak vynořuješ, vynořuješ se v duchovním srdci situovaném v těle. Tudy vstupuješ zpět do těla a světa a díváš se z oblasti srdce do svého těla a na svět, tam odtud si ho začínáš uvědomovat, hlavu a myšlenky "vidíš" například nahoře.
Proto se říká, že tam kde vstupuješ zpět do těla a světa je situováno duchovní srdce a tam je zdroj pozornosti.

Dále mám zkušenost s koncenrací - či zaměřením pozornosti takovým způsobem, že co pozorně vnímáš, nevnímaje ani sebe ani nic jiného kromě pozorovaného objektu, tak se tím objektem stáváš. Ochutnáš - poznáváš jeho kvality, je-li to člověk, zažiješ jeho mysl (jako normálně zažíváš tu svoji). Je-li to jantra (mandala), stáváš se tou mandalou a zažíváš její smysl, symboliku a tak trochu i stav ducha toho, kdo ji vytvořil, zejména když to není fotka ale namalovaná autorem. Zaměříš li se takto třeba na MahaKálí, stáváš se Mahakálí.
Je to způsob bezprostředního přímého poznávání, zažívání.

A žádné ulpívání se neobjevuje. Nevím co s tím ulpíváním v souvislosti s koncentrací furt máš.
To je jen tvoje teorie, zkušenost taková není.
Snad jedině tak, že když na něčem lpíš, tak na to automaticky směruješ pozornost a myšlenky.

[Alaja]

v podstatě je naprosto jedno, jestli se koncetruješ na psí hovno nebo nějaký srdce,

nebot jde pouze o jednobodovou mysl která je následně puštěna,

čím se pozorování vrátí zpět do svého zdroje a zůstane zde pozornost sama o sobě a to je již to hledané samozářící Vědomí...

Asi není koncentrace jako koncentrace.
Jednobodová mysl nastává při "pozornosti na pozornost"
Předměty pozorování logicky zmizí, je jen pozornost. Žádné uvědomění těla, okolí, žádná myšlenka, žádný pocit, žádná orientace atd.

A když se z tohoto pak vynořuješ, vynořuješ se v duchovním srdci situovaném v těle. Tudy vstupuješ zpět do těla a světa a díváš se z oblasti srdce do svého těla a na svět, tam odtud si ho začínáš uvědomovat, hlavu a myšlenky "vidíš" například nahoře.
Proto se říká, že tam kde vstupuješ zpět do těla a světa je situováno duchovní srdce a tam je zdroj pozornosti.

Dále mám zkušenost s koncenrací - či zaměřením pozornosti takovým způsobem, že co pozorně vnímáš, nevnímaje ani sebe ani nic jiného kromě pozorovaného objektu, tak se tím objektem stáváš. Ochutnáš - poznáváš jeho kvality, je-li to člověk, zažiješ jeho mysl (jako normálně zažíváš tu svoji). Je-li to jantra (mandala), stáváš se tou mandalou a zažíváš její smysl, symboliku a tak trochu i stav ducha toho, kdo ji vytvořil, zejména když to není fotka ale namalovaná autorem. Zaměříš li se takto třeba na MahaKálí, stáváš se Mahakálí.
Je to způsob bezprostředního přímého poznávání, zažívání.

A žádné ulpívání se neobjevuje. Nevím co s tím ulpíváním v souvislosti s koncentrací furt máš.
To je jen tvoje teorie, zkušenost taková není.
Snad jedině tak, že když na něčem lpíš, tak na to automaticky směruješ pozornost a myšlenky.

Důvěřuj...ale prověřuj.

Když si myslíš, že jsi Mahakálí...ověř si, jestli jsi opravdu Mahakálí, nebo jestli jsi si to jen vsugeroval....

[vostalpetr]

Asi není koncentrace jako koncentrace.
Jednobodová mysl nastává při "pozornosti na pozornost"
Předměty pozorování logicky zmizí, je jen pozornost. Žádné uvědomění těla, okolí, žádná myšlenka, žádný pocit, žádná orientace atd.

No to je opět duplikát koncentrace a to v závěrečné fázi koncetrace,

v podstatě když se uvolníš od toho pozorování tak se to uvolněné pozorování vrací zpět do zdroje, a to zcela přirozeně, protože v tý jednobodový mysli bylo vázáno pouze k jednomu dobu.

No dá se to prostě také cvičit, ale opět, takto nedochází k rozpouštění vasán

A když se z tohoto pak vynořuješ, vynořuješ se v duchovním srdci situovaném v těle. Tudy vstupuješ zpět do těla a světa a díváš se z oblasti srdce do svého těla a na svět, tam odtud si ho začínáš uvědomovat, hlavu a myšlenky "vidíš" například nahoře.
Proto se říká, že tam kde vstupuješ zpět do těla a světa je situováno duchovní srdce a tam je zdroj pozornosti.

Tak to nemohu nějak posoudit,

tady mě napadá několik věcí, jednak ze samadhi se přechází zpět tak , že ze samadhi přejdeš do pocitů takže proč ne do toho srdce ?

Druhá věc je to, že při smrti duch opouští tělo různými částmi těla, tak proč by se do něj nedalo opět vracet přes různé části těla četně toho srdce ?

Dále mám zkušenost s koncenrací - či zaměřením pozornosti takovým způsobem, že co pozorně vnímáš, nevnímaje ani sebe ani nic jiného kromě pozorovaného objektu, tak se tím objektem stáváš. Ochutnáš - poznáváš jeho kvality, je-li to člověk, zažiješ jeho mysl (jako normálně zažíváš tu svoji). Je-li to jantra (mandala), stáváš se tou mandalou a zažíváš její smysl, symboliku a tak trochu i stav ducha toho, kdo ji vytvořil, zejména když to není fotka ale namalovaná autorem. Zaměříš li se takto třeba na MahaKálí, stáváš se Mahakálí.
Je to způsob bezprostředního přímého poznávání, zažívání.

Takovéto věci mě nikdy nezajímaly a nikdy jsem se o něco podobného nesnažil a ani se mně to nestalo,

tudíž ti o tom nic nemohu říci...

To považuji za magii a ta je mně poněkud odporná

A žádné ulpívání se neobjevuje

No to bude tím, že obvykle nevidíme trám ve vlastním oku...

[armin]

No dá se to prostě také cvičit, ale opět, takto nedochází k rozpouštění vasán

Vasány vytěsněné obsahy atd. se dají rozpustit jedině uvědoměním - jejich návratem z nevědomí do vědomí. A tomu brání to, nechceme nebo nemáme na to se s tím vypořádat, proto jsme to uzavřeli v nevědomí. abychom si udrželi jistou stabilitu a udrželi sebepotvrzení.

Ber nebo nech ležet, jen jsem napsal, jak to vidím já, nikomu to nevnucuju ani nikoho nepřesvědčuju.

[vostalpetr]

Ber nebo nech ležet, jen jsem napsal, jak to vidím já, nikomu to nevnucuju ani nikoho nepřesvědčuju.

Ach jo, no to je tedy výběr možností,

kdy se ty potrhlej katolíku naučíš počítat do těch tří ???

Vždyt tam přece máte trojjediné boha, tak by ti to mělo jít,

a ty mně dáváš jen dvě pitomý možnosti...

[Alaja]

Ber nebo nech ležet, jen jsem napsal, jak to vidím já, nikomu to nevnucuju ani nikoho nepřesvědčuju.

Ach jo, no to je tedy výběr možností,

kdy se ty potrhlej katolíku naučíš počítat do těch tří ???

Vždyt tam přece máte trojjediné boha, tak by ti to mělo jít,

a ty mně dáváš jen dvě pitomý možnosti...

Třeba není katolík, ale věří v Januse....

https://sanout.ru/cs/amazing/two-faces- ... tionaries/

[Trini]

No dá se to prostě také cvičit, ale opět, takto nedochází k rozpouštění vasán

Vasány vytěsněné obsahy atd. se dají rozpustit jedině uvědoměním - jejich návratem z nevědomí do vědomí. A tomu brání to, nechceme nebo nemáme na to se s tím vypořádat, proto jsme to uzavřeli v nevědomí. abychom si udrželi jistou stabilitu a udrželi sebepotvrzení.

Ber nebo nech ležet, jen jsem napsal, jak to vidím já, nikomu to nevnucuju ani nikoho nepřesvědčuju.

Vždyt' taky není o čem přesvědčovat.

Jsou různé duchovní cesty s rozdílnými duchovními koncepty a praktikami. Každému vyhovuje zřejmě ta, na kterou si už několik inkarnací zvykl.

Např. staří Toltékové nemají koncept "vasany". U nich je to především o energií. Bez ní není možné osvobození. Lidé obvykle nemají dostatek energie. Podle starých Toltéků se energie během života navázala do zažitých situací. A tak mají techniku "rekapitulace života": Vnitřně procházejí události života - po zpátku, ne od začátku - a z nich si berou zachycenou energií zpátky. Hodně energie se zachytilo hlavně v traumatických, bolestných a nepříjemných situací - protože se je člověk snaží zapomenout a neustále je zatlačuje do podvědomí, k čemuž spotřebovává spoustu energie.

Toltécká cesta bude málokomu vyhovovat. Ale mně - jako ateistce - výborně vyhovovala. Časem jsem přišla na to, že mi byla už od dětství předurčená.

[Trini]

Dále mám zkušenost s koncenrací - či zaměřením pozornosti takovým způsobem, že co pozorně vnímáš, nevnímaje ani sebe ani nic jiného kromě pozorovaného objektu, tak se tím objektem stáváš. Ochutnáš - poznáváš jeho kvality, je-li to člověk, zažiješ jeho mysl (jako normálně zažíváš tu svoji). Je-li to jantra (mandala), stáváš se tou mandalou a zažíváš její smysl, symboliku a tak trochu i stav ducha toho, kdo ji vytvořil, zejména když to není fotka ale namalovaná autorem. Zaměříš li se takto třeba na MahaKálí, stáváš se Mahakálí.
Je to způsob bezprostředního přímého poznávání, zažívání.

Takovéto věci mě nikdy nezajímaly a nikdy jsem se o něco podobného nesnažil a ani se mně to nestalo,

tudíž ti o tom nic nemohu říci...

To považuji za magii a ta je mně poněkud odporná

Snažit se dostat do mysli druhého člověka - bez jeho dovolení - je opravdu odporné.

[Trini]

No dá se to prostě také cvičit, ale opět, takto nedochází k rozpouštění vasán

Vasány vytěsněné obsahy atd. se dají rozpustit jedině uvědoměním - jejich návratem z nevědomí do vědomí. A tomu brání to, nechceme nebo nemáme na to se s tím vypořádat, proto jsme to uzavřeli v nevědomí. abychom si udrželi jistou stabilitu a udrželi sebepotvrzení.

Ber nebo nech ležet, jen jsem napsal, jak to vidím já, nikomu to nevnucuju ani nikoho nepřesvědčuju.

Vždyt' taky není o čem přesvědčovat.

Jsou různé duchovní cesty s rozdílnými duchovními koncepty a praktikami. Každému vyhovuje zřejmě ta, na kterou si už několik inkarnací zvykl.

Např. staří Toltékové nemají koncept "vasany". U nich je to především o energií. Bez ní není možné osvobození. Lidé obvykle nemají dostatek energie. Podle starých Toltéků se energie během života navázala do zažitých situací. A tak mají techniku "rekapitulace života": Vnitřně procházejí události života - po zpátku, ne od začátku - a z nich si berou zachycenou energií zpátky. Hodně energie se zachytilo hlavně v traumatických, bolestných a nepříjemných situací - protože se je člověk snaží zapomenout a neustále je zatlačuje do podvědomí, k čemuž spotřebovává spoustu energie.

Toltécká cesta bude málokomu vyhovovat. Ale mně - jako ateistce - výborně vyhovovala. Časem jsem přišla na to, že mi byla už od dětství předurčená.

P.S. Za učení starých Toltéků nepovažuji to, co píše např. M. Ruiz nebo říká Dušek. Učení starých Toltéků je o něčem zcela jiném.

[vostalpetr]

Např. staří Toltékové nemají koncept "vasany". U nich je to především o energií. Bez ní není možné osvobození. Lidé obvykle nemají dostatek energie. Podle starých Toltéků se energie během života navázala do zažitých situací. A tak mají techniku "rekapitulace života": Vnitřně procházejí události života - po zpátku, ne od začátku - a z nich si berou zachycenou energií zpátky. Hodně energie se zachytilo hlavně v traumatických, bolestných a nepříjemných situací - protože se je člověk snaží zapomenout a neustále je zatlačuje do podvědomí, k čemuž spotřebovává spoustu energie.

Toltécká cesta bude málokomu vyhovovat. Ale mně - jako ateistce - výborně vyhovovala. Časem jsem přišla na to, že mi byla už od dětství předurčená.

No to je pěkný, todle vůbec neznám,

tedy s tou energií je mně to vcelku jasný, bez toho to nejde,

proto sem taky přemýšlel, že pro chlapa (nevím jak pro ženský páč nejsem žena) a to v každém věku je ideální partnerka mladá žena řekněme kolem 18 let,

páč to je taky ještě nezablokovaná energie vod který lze přebírat dobrou energii, čím nemám na mysli jen ten sex ale vztah....

Jinak mně sexuální energie přijde dobrá, sex je temný živočišný pud, tedy je to ta temná Kálí,

prvotní temná nevědomá energie....

Ale ta žena musí být "živočišný typ" ne nějaká zapšklá intelektuálka....



Nic ve zlým, není to nijak proti ženským ani žádná úchylka, je to prostě vo energii...