vostalpetr píše:
v podstatě je naprosto jedno, jestli se koncetruješ na psí hovno nebo nějaký srdce,
nebot jde pouze o jednobodovou mysl která je následně puštěna,
čím se pozorování vrátí zpět do svého zdroje a zůstane zde pozornost sama o sobě a to je již to hledané samozářící Vědomí...
armin píše:vostalpetr píše:
v podstatě je naprosto jedno, jestli se koncetruješ na psí hovno nebo nějaký srdce,
nebot jde pouze o jednobodovou mysl která je následně puštěna,
čím se pozorování vrátí zpět do svého zdroje a zůstane zde pozornost sama o sobě a to je již to hledané samozářící Vědomí...
Asi není koncentrace jako koncentrace.
Jednobodová mysl nastává při "pozornosti na pozornost"
Předměty pozorování logicky zmizí, je jen pozornost. Žádné uvědomění těla, okolí, žádná myšlenka, žádný pocit, žádná orientace atd.
A když se z tohoto pak vynořuješ, vynořuješ se v duchovním srdci situovaném v těle. Tudy vstupuješ zpět do těla a světa a díváš se z oblasti srdce do svého těla a na svět, tam odtud si ho začínáš uvědomovat, hlavu a myšlenky "vidíš" například nahoře.
Proto se říká, že tam kde vstupuješ zpět do těla a světa je situováno duchovní srdce a tam je zdroj pozornosti.
Dále mám zkušenost s koncenrací - či zaměřením pozornosti takovým způsobem, že co pozorně vnímáš, nevnímaje ani sebe ani nic jiného kromě pozorovaného objektu, tak se tím objektem stáváš. Ochutnáš - poznáváš jeho kvality, je-li to člověk, zažiješ jeho mysl (jako normálně zažíváš tu svoji). Je-li to jantra (mandala), stáváš se tou mandalou a zažíváš její smysl, symboliku a tak trochu i stav ducha toho, kdo ji vytvořil, zejména když to není fotka ale namalovaná autorem. Zaměříš li se takto třeba na MahaKálí, stáváš se Mahakálí.
Je to způsob bezprostředního přímého poznávání, zažívání.
A žádné ulpívání se neobjevuje. Nevím co s tím ulpíváním v souvislosti s koncentrací furt máš.
To je jen tvoje teorie, zkušenost taková není.
Snad jedině tak, že když na něčem lpíš, tak na to automaticky směruješ pozornost a myšlenky.
Asi není koncentrace jako koncentrace.
Jednobodová mysl nastává při "pozornosti na pozornost"
Předměty pozorování logicky zmizí, je jen pozornost. Žádné uvědomění těla, okolí, žádná myšlenka, žádný pocit, žádná orientace atd.
A když se z tohoto pak vynořuješ, vynořuješ se v duchovním srdci situovaném v těle. Tudy vstupuješ zpět do těla a světa a díváš se z oblasti srdce do svého těla a na svět, tam odtud si ho začínáš uvědomovat, hlavu a myšlenky "vidíš" například nahoře.
Proto se říká, že tam kde vstupuješ zpět do těla a světa je situováno duchovní srdce a tam je zdroj pozornosti.
Dále mám zkušenost s koncenrací - či zaměřením pozornosti takovým způsobem, že co pozorně vnímáš, nevnímaje ani sebe ani nic jiného kromě pozorovaného objektu, tak se tím objektem stáváš. Ochutnáš - poznáváš jeho kvality, je-li to člověk, zažiješ jeho mysl (jako normálně zažíváš tu svoji). Je-li to jantra (mandala), stáváš se tou mandalou a zažíváš její smysl, symboliku a tak trochu i stav ducha toho, kdo ji vytvořil, zejména když to není fotka ale namalovaná autorem. Zaměříš li se takto třeba na MahaKálí, stáváš se Mahakálí.
Je to způsob bezprostředního přímého poznávání, zažívání.
A žádné ulpívání se neobjevuje
vostalpetr píše:
No dá se to prostě také cvičit, ale opět, takto nedochází k rozpouštění vasán
Ber nebo nech ležet, jen jsem napsal, jak to vidím já, nikomu to nevnucuju ani nikoho nepřesvědčuju.
vostalpetr píše:Ber nebo nech ležet, jen jsem napsal, jak to vidím já, nikomu to nevnucuju ani nikoho nepřesvědčuju.
Ach jo, no to je tedy výběr možností,
kdy se ty potrhlej katolíku naučíš počítat do těch tří ???
Vždyt tam přece máte trojjediné boha, tak by ti to mělo jít,
a ty mně dáváš jen dvě pitomý možnosti...
armin píše:vostalpetr píše:
No dá se to prostě také cvičit, ale opět, takto nedochází k rozpouštění vasán
Vasány vytěsněné obsahy atd. se dají rozpustit jedině uvědoměním - jejich návratem z nevědomí do vědomí. A tomu brání to, nechceme nebo nemáme na to se s tím vypořádat, proto jsme to uzavřeli v nevědomí. abychom si udrželi jistou stabilitu a udrželi sebepotvrzení.
Ber nebo nech ležet, jen jsem napsal, jak to vidím já, nikomu to nevnucuju ani nikoho nepřesvědčuju.
vostalpetr píše:Dále mám zkušenost s koncenrací - či zaměřením pozornosti takovým způsobem, že co pozorně vnímáš, nevnímaje ani sebe ani nic jiného kromě pozorovaného objektu, tak se tím objektem stáváš. Ochutnáš - poznáváš jeho kvality, je-li to člověk, zažiješ jeho mysl (jako normálně zažíváš tu svoji). Je-li to jantra (mandala), stáváš se tou mandalou a zažíváš její smysl, symboliku a tak trochu i stav ducha toho, kdo ji vytvořil, zejména když to není fotka ale namalovaná autorem. Zaměříš li se takto třeba na MahaKálí, stáváš se Mahakálí.
Je to způsob bezprostředního přímého poznávání, zažívání.
Takovéto věci mě nikdy nezajímaly a nikdy jsem se o něco podobného nesnažil a ani se mně to nestalo,
tudíž ti o tom nic nemohu říci...
To považuji za magii a ta je mně poněkud odporná
Trini píše:armin píše:vostalpetr píše:
No dá se to prostě také cvičit, ale opět, takto nedochází k rozpouštění vasán
Vasány vytěsněné obsahy atd. se dají rozpustit jedině uvědoměním - jejich návratem z nevědomí do vědomí. A tomu brání to, nechceme nebo nemáme na to se s tím vypořádat, proto jsme to uzavřeli v nevědomí. abychom si udrželi jistou stabilitu a udrželi sebepotvrzení.
Ber nebo nech ležet, jen jsem napsal, jak to vidím já, nikomu to nevnucuju ani nikoho nepřesvědčuju.
Vždyt' taky není o čem přesvědčovat.
Jsou různé duchovní cesty s rozdílnými duchovními koncepty a praktikami. Každému vyhovuje zřejmě ta, na kterou si už několik inkarnací zvykl.
Např. staří Toltékové nemají koncept "vasany". U nich je to především o energií. Bez ní není možné osvobození. Lidé obvykle nemají dostatek energie. Podle starých Toltéků se energie během života navázala do zažitých situací. A tak mají techniku "rekapitulace života": Vnitřně procházejí události života - po zpátku, ne od začátku - a z nich si berou zachycenou energií zpátky. Hodně energie se zachytilo hlavně v traumatických, bolestných a nepříjemných situací - protože se je člověk snaží zapomenout a neustále je zatlačuje do podvědomí, k čemuž spotřebovává spoustu energie.
Toltécká cesta bude málokomu vyhovovat. Ale mně - jako ateistce - výborně vyhovovala. Časem jsem přišla na to, že mi byla už od dětství předurčená.
Např. staří Toltékové nemají koncept "vasany". U nich je to především o energií. Bez ní není možné osvobození. Lidé obvykle nemají dostatek energie. Podle starých Toltéků se energie během života navázala do zažitých situací. A tak mají techniku "rekapitulace života": Vnitřně procházejí události života - po zpátku, ne od začátku - a z nich si berou zachycenou energií zpátky. Hodně energie se zachytilo hlavně v traumatických, bolestných a nepříjemných situací - protože se je člověk snaží zapomenout a neustále je zatlačuje do podvědomí, k čemuž spotřebovává spoustu energie.
Toltécká cesta bude málokomu vyhovovat. Ale mně - jako ateistce - výborně vyhovovala. Časem jsem přišla na to, že mi byla už od dětství předurčená.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 231 návštevníků